Příruční přehled
Podstatná či přídavná jména 3. deklinace s -nt- před pádovou koncovkou jsou participia prézentu aktiva odvozená od slovesa, tj. označení toho, kdo vykonává příslušnou činnost.
Příklad:
Laudanti = chválícímu
Podstatná či přídavná jména 3. deklinace s -ior- před pádovou koncovkou jsou komparativy, tj. druhé stupně od přídavných jmen a vyjadřují srovnání.
Příklad:
Sapientiorem = moudřejšího
Slova končící na -ius mohou být:
- podstatná či přídavná jména 2. deklinace (obyčejné slovo, lze najít ve slovníku)
Příklad: industrius = přičinlivý, pilný - druhý stupeň příslovce, tj. srovnání
Příklad: sapientius = moudřeji - přídavné jméno ve druhém stupni ve středním rodě
Příklad: sapientius = moudřejší (střední rod)
Podstatná či přídavná jména 1. a 2. deklinace, která mají před pádovou koncovkou -issim- nebo výjimečně -errrim- či -illim-, jsou superlativy přídavných jmen.
Příklad:
Sapientissimis = nejmoudřejším; nesmírně moudrým ...
Slovesa s -ba- před osobní koncovkou jsou imperfekta, tj. vyjadřují minulý opakovaný, neukončený děj a překládáme je nedokonavým slovesem v minulém čase.
Příklad:
Laudabat = chválil
Slovesa s -b- a nějakou samohláskou (kromě a) před osobní koncovkou jsou futura, tj. vyjadřují budoucnost.
Příklad:
Laudabit = bude chválit