Podstatná či přídavná jména 3. deklinace s -nt- před pádovou koncovkou jsou participia prézentu aktiva odvozená od slovesa, tj. označení toho, kdo vykonává příslušnou činnost. 

Příklad: 

Laudanti = chválícímu 

Podstatná či přídavná jména 3. deklinace s -ior- před pádovou koncovkou jsou komparativy, tj. druhé stupně od přídavných jmen a vyjadřují srovnání. 

Příklad: 

Sapientiorem = moudřejšího 

Slova končící na -ius mohou být:

  1. podstatná či přídavná jména 2. deklinace (obyčejné slovo, lze najít ve slovníku)
    Příklad: industrius = přičinlivý, pilný 
  2. druhý stupeň příslovce, tj. srovnání 
    Příklad: sapientius = moudřeji 
  3. přídavné jméno ve druhém stupni ve středním rodě
    Příklad: sapientius = moudřejší (střední rod) 

Podstatná či přídavná jména 1. a 2. deklinace, která mají před pádovou koncovkou -issim- nebo výjimečně -errrim- či -illim-, jsou superlativy přídavných jmen.  

Příklad: 

Sapientissimis = nejmoudřejším; nesmírně moudrým ...  

Slovesa s -ba- před osobní koncovkou jsou imperfekta, tj. vyjadřují minulý opakovaný, neukončený děj a překládáme je nedokonavým slovesem v minulém čase. 

Příklad: 

Laudabat = chválil 

Slovesa s -b- a nějakou samohláskou (kromě a) před osobní koncovkou jsou futura, tj. vyjadřují budoucnost. 

Příklad: 

Laudabit = bude chválit 

 

Naposledy změněno: čtvrtek, 2. března 2017, 07.57