Příruční přehled
Podstatná či přídavná jména 3. deklinace s -nt- před pádovou koncovkou jsou participia prézentu aktiva odvozená od slovesa, tj. označení toho, kdo vykonává příslušnou činnost.
Příklad:
Laudanti = chválícímu
Podstatná či přídavná jména 3. deklinace s -ior- před pádovou koncovkou jsou komparativy, tj. druhé stupně od přídavných jmen a vyjadřují srovnání.
Příklad:
Sapientiorem = moudřejšího
Slova končící na -ius mohou být:
- podstatná či přídavná jména 2. deklinace (obyčejné slovo, lze najít ve slovníku)
Příklad: industrius = přičinlivý, pilný - druhý stupeň příslovce, tj. srovnání
Příklad: sapientius = moudřeji - přídavné jméno ve druhém stupni ve středním rodě
Příklad: sapientius = moudřejší (střední rod)
Podstatná či přídavná jména 1. a 2. deklinace, která mají před pádovou koncovkou -issim- nebo výjimečně -errim- či -illim-, jsou superlativy přídavných jmen.
Příklad:
Sapientissimis = nejmoudřejším; nesmírně moudrým ...
Acerrimae = nejostřejší, nesmírně ostré ...
Slovesa s -ba- jsou imperfekta, tj. vyjadřují minulý opakovaný, neukončený děj a překládáme je nedokonavým slovesem v minulém čase.
Příklad:
Laudabat = chválil
Slovesa s -b- a nějakou samohláskou (kromě a) před osobní koncovkou jsou futura, tj. vyjadřují budoucnost.
Příklad:
Laudabit = bude chválit
Slovesa v prézentním kmeni mající před osobní koncovkou
- samohlásku -a- : patří-li do 1. konjugace, je to oznamovací způsob přítomného času (indikativ prézentu), jinak je to konjunktiv přítomného času (prézentu).
Příklady:
Laudat = chválí
Moneat, legat, audiat = ať napomíná, ať čte, ať slyší
- samohlásku -e- : patří-li do 1. konjugace, je to konjunktiv prézentu; patří-li do 2. konjugace, je to oznamovací způsob přítomného času (indikativ prézentu); jinak je to budoucí čas (indikativ futura).
Příklady:
Laudet = ať chválí
Monet = napomíná
leget, audiet = bude číst, bude slyšet
- samohlásku -i- nebo -u- : je to oznamovací způsob přítomného času (indikativ prézentu).
Příklady:
Legit, audit = čte, slyší
Úplně první věc, kterou musíme u slovesa vnímat, je kmen, od kterého je tvar odvozený. Až potom vnímáme a určujeme koncovky, protože jejich význam závisí na kmeni, ke kterému je připojen.
Slovesa odvozená od perfektního kmene s koncovkou začínající na -era- (např. -eram, erant, eritis apod.) jsou plusquamperfekta.
Slovesa odvozená od perfektního kmene s koncovkou začínající na -er-, která nepokračuje -a- (viz pravidlo výše) a s výjimkou -erunt, -ere jsou futurum II. nebo konjunktivy perfekta. Konjunktiv perfekta a futurum II. mají de facto stejné tvary (až na jednu výjimku!), proto je rozdíl mezi nimi nutno určit z kontextu. Zaměnit je však je obtížné.
Příklady:
Laudaveratis = byli jste pochválili
Laudaverimus = (až) pochválíme; kéž jsme pochválili
Slova s koncovkou -(i)sse jsou infinitivy perfekta. Mají-li potom ještě osobní koncovku (např. -issem, -issetis apod.), jsou to konjunktivy plusquamperfekta. Nejčastěji překládáme kondicionálem ("byl bych dělal", "byl bych řekl" apod.)
Příklady:
Laudavisse, laudasse = minulý infinitiv od slovesa laudare (pochválit)
Laudavissemus = byli bychom pochválili
Slovesa odvozená od perfektního kmene s koncovkou, která neodpovídá ani jednomu z výše zmíněných pravidel, jsou perfekta (aktiva).
Příklady:
Laudavi = pochválil jsem
Každé podstatné nebo přídavní jméno 1. a 2. deklinace může být participiem perfekta pasiva, tj. tvarem odvozeným od slovesa. Na to je třeba myslet, hledáme-li toto slovo ve slovníku.
Jakýkoli jmenný přísudek se sponou, tj. jakékoli přídavné jméno 1. a 2. deklinace v pozici jmenného přísudku, může být odvozený od slovesa. V tom případě se nejedná o "obyčejné" přídavné jméno, nýbrž o trpný minulý čas.
Příklady:
Sententia ista iusta non est = Tento rozsudek není spravedlivý. (iusta je "obyčejné" přídavné jméno)
Sententia ista scripta non est = Tento rozsudek nebyl zapsán. (scripta je participium perfekta)
Podstatná a přídavná jména 1. a 2. deklinace končící na -ur- a pádovou koncovku jsou participia futura. Překládáme jako "hodlající něco udělat". V pozici přísudku se jedná de facto o variantu budoucího času.
Příklady:
missurus = hodlající poslat
lecturi sumus = hodláme číst, tj. budeme číst