1)            Ne quaeras, quid sit futurum. – Neptej se, co bude.

2)            Scio, quid heri fuerit, quid hodie sit, nescio, quid cras futurum sit. – Vím, co bylo včera, co je dnes, nevím, co bude zítra.

3)            Lacedaemonii non interrogabant, quam multi, sed ubi essent hostes. – Sparťané se neptali, jak mnoho je nepřátel, nýbrž kde jsou.

4)            Molestissime fero, quod ubi te visurus sim nescio. – Přeobtížně nesu to, že nevím, kde tě uvidím.

5)            Virtus, quo tendat, non quid passura sit, cogitat. – Ctnost myslí na to, kam míří, ne co bude trpět.

6)            Homines scire cupiunt, quae futura sint, sed nescire ea saepe melius est quam scire. – Lidé si přejí vědět, co bude, avšak nevědět to je často lepší než vědět.

7)            Ex iis litteris, quae a te missae erant, quid ageres et ubi fuisses cognovi; quando autem te visuri essemus, nihil ex iis litteris potui cognoscere. – Z toho dopisu, který byl tebou poslaný, jsem poznal, co děláš a kde jsi byl; kdy tě však uvidíme, to jsem z toho dopisu nebyl schopný poznat.

8)            Odi et amo. Quare id faciam fortasse requiris. Nescio, sed fieri sentio et excrucior. (Catullus) – Nenávidím a miluji. Proč to dělám, tážeš se snad. Nevím, avšak pozoruji, že se to stává, a jsem trýzněn. (Catullus – asi 1. stol. př. n. l.)

9)            Non dubitabam, quin meas litteras libenter lecturus esses. – Nepochyboval jsem, že si můj dopis rád přečteš.

10)         Non dubitamus, quin habuerit vim magnam semper oratio. – Nepochybujeme, že řeč (modlitba) měla vždy velikou sílu.

11)         Non dubito, quin nulla re ab officiis deterriti sitis. – Nepochybuji, že vás žádná věc neodvrátí od povinností.

 

1)            Qui habet aurem, audiat, quid Spiritus dicat ecclesiis. – Kdo má ucho, ať slyší, co Duch říká církvím.

2)            Vigilate itaque, quia nescitis, qua hora Filius hominis venturus sit. – A tak bděte, protože nevíte, v kterou hodinu přijde Syn člověka.

3)            Spiritus ubi vult spirat et vocem eius audis sed nescis, unde veniat aut quo vadat. Sic est omnis, qui natus est ex Spiritu. – Duch vane, kde chce, a slyšíš i jeho hlas, avšak nevíš, odkud přichází nebo kam kráčí. Takto je na tom každý, kdo byl zrozený z Ducha.

4)            Vulpes foveas habent et volucres coeli nidos, filius autem hominis non habet, ubi caput reclinet. – Lišky mají nory a ptáci nebe hnízda, syn člověka však nemá, kde by hlavu složil.

5)            Omnia mihi tradita sunt a Patre meo; et nemo scit, qui sit Filius, nisi Pater, et qui sit Pater, nisi Filius, et cui voluerit Filius revelare. – Všechno mi bylo předáno od mého Otce; a nikdo kromě Otce neví, kdo je Syn, a nikdo kromě Syna neví, kdo je Otec, a komu by (to) chtěl Syn odhalit.

6)            Nescimus, quid de vitae diuturnitate Deus decreverit, illud autem scimus omnibus mortem esse propositam. – Nevíme, co Bůh rozhodl o délce života; víme však to, že všem byla určena smrt.

7)            Hoc autem dicebat (Iesus) tentans eum: ipse enim sciebat, quid esset facturus. – Toto pak říkal (Ježíš), když ho zkoušel: Vždyť sám věděl, co bude činit.

8)            Videte itaque fratres, quomodo caute ambuletis; non quasi insipientes, sed ut sapientes, redimentes tempus, quoniam dies mali sunt. Propterea nolite fieri imprudentes, sed intellegentes, quae  sit voluntas Dei. – A tak pohleďte bratři, jak byste chodili opatrně; ne jako nemoudří, nýbrž jako moudří, vykupující čas, protože dny jsou zlé. Proto nechtějte být nevědoucí, nýbrž rozeznávající to, co je vůle Boží.

 

1)            Timeo, ne illos labores frustra suscipias. – Bojím se, že ony námahy na sebe bereš nadarmo. (= Bojím se, abys ony námahy na sebe nebral zbytečně.)

2)            Timebam, ne evenirent ea, quae acciderunt. – Bál jsem se, že nastane to, co se přihodilo. (= Obával jsem se, aby nenastaly ty věci, které se přihodily.)

3)            Improbi semper verentur, ne puniantur. – Ničemové se vždy ohlížejí, aby nebyli potrestáni (= … bojí, že budou potrestáni).

4)            Metuo, ne Verres, quod fecit, impune fecerit. – Bojím se, že to, co Verres udělal (asi 120–43 př. n. l.), udělal beztrestně. (Bojím se, aby to, co Verres udělal, neudělal beztrestně.)

5)            Periculum erat, ne ex magna militum offensione seditio oreretur. – Bylo nebezpečí, že z velké nespokojenosti vojáků vznikne vzpoura.

6)            Post pugnam ad Cannas commissam Romani timebant, ne Hannibal  Romam aggrederetur. – Po svedené bitvě u Kann (r. 216 př. n. l.) se Římané obávali, že Hannibal napadne Řím (= … aby Hannibal neudeřil na Řím).

7)            Accepi tuas litteras, quibus intellexi te vereri, ne superiores mihi redditae essent. – Dostal jsem tvůj dopis, ze kterého jsem se dověděl, že se bojíš, aby mi předchozí dopisy nebyly vydány. (= … že mi předchozí dopisy byly doručeny.)

8)            Hannibal metu ductus, ne traderetur Romanis, Carthaginem reliquit. – Pohnutý strachem z toho, že bude (= aby nebyl) vydán Římanům, opustil Hannibal Kartágo.

 

1)            Impedio te, ne hoc facias. Impediebam te, ne hoc faceres. – Zabraňuji ti, abys to dělal. Bránil jsem ti, abys to dělal.

2)            Non ea res me deterruit, quominus litteras ad te scriberem. – Ta věc mě neodradila (od toho), abych ti napsal dopis. (= Ta věc mě neodradila (od toho) ti napsat dopis.)

3)            Tuis  lacrimis impedior, ne plura dicam. – Tvými slzami je mi bráněno, abych řekl více. (= Tvými slzami je mi bráněno říci více.)

4)            Retineri non possum, quin te reprehendam. – Nemohu být zadržen od toho, abych tě nepokáral. (Nemohu být zadržen od toho tě nepokárat.)

5)            Temporis brevitate impediebar, ne omnia exponerem. – Krátkostí času jsem byl zadržen od toho (= bylo mi zabráněno), abych všechno vyložil. (Krátkostí času mi bylo zabráněno vylíčit všechno.)

6)            Hector lacrimis parentum non retentus est, quin Achilli obsisteret. – Hektor nebyl zadržen slzami rodičů od toho, aby se postavil na odpor Achillovi. (= Hektor nebyl slzami rodičů zadržen od toho postavit se na odpor Achillovi.)

7)            Sapientem mors non deterret, ne (quominus) omne tempus vitae rei publicae consulat. – Moudrého smrt neodstrašuje od toho, aby dbal v každém čase života o stát. (= Moudrého smrt neodvrací od toho dbát v každé chvíli života o stát.)

8)            Atticus, quamdiu Athenis fuit, ne qua sibi statua poneretur, restitit, absens prohibere non potuit. – Dokud byl Atticus v Athénách, stavěl se na odpor tomu, aby mu byla postavena nějaká socha; nepřítomen (však) nemohl (tomu) zabránit.

9)            Itaque iam nihil impedit, quominus honores, quibus vos Universitas Carolina ornare cupit, vobis impertiamus. – A tak již nic nepřekáží tomu, abychom vám udělili akademický titul, kterým si vás přeje Karlova univerzita vyznamenat. ( A tak nám již nic nezabraňuje v tom udělit vám akademický titul, kterým si vás přeje Karlova univerzita vyznamenat.)


Last modified: Monday, 13 September 2021, 3:36 PM