4. Charitativní práce v kontextu organizací
Perfilado de sección
-
Vyučuje: Mgr. Karel Šimr, Ph.D.
Osnova tématu (dílčí témata)
Koncept diakonické kultury
Struktura organizační kultury
Rituály a symboly v organizační kultuře charitativní práce
Vazby organizací na formální a neformální sektor společnosti
Diakonie a Standardy kvality poskytování sociálních služeb
Komentář
Organizace podle Niklase Luhmanna fungují na principu rozhodování především o programu a členství. K důležitým strukturálním znakům organizací patří podoby komunikace mezi zúčastněnými. Ve vztahu k charitativní práci prostředí organizace odlehčuje požadavky např. na osobní motivaci pracovníků a staví do popředí úkol utvářet odpovídající organizační kulturu. V tomto smyslu můžeme s Beate Hofmann hovořit o diakonické kultuře, v níž jde o specifický „celek přesvědčení, pravidel a hodnot“, integrující křesťanskou perspektivu do řízení a běžného života organizace. Projevuje se v různých úrovních, například v definici a uplatňování poslání a hodnot, v rituálech a symbolech provázejících všední život, v zacházení s hraničními situacemi jako je smrt a kritickými momenty v životě organizace (například vina, profesní selhání, propouštění apod.) nebo utváření podnikových struktur a podob komunikace. Hlavní odpovědnost za pěstování diakonické kultury leží na vedení organizace.
Několikavrstevnou strukturu diakonické kultury Hofmann ilustruje na obrazu vodní lilie. Hluboko pod hladinou jsou kořeny, symbolizující základní obraz světa a člověka a zakotvení v křesťanské víře. Tento základ diakonické kultury je samozřejmě předpokládaný, ale neviditelný a nevědomý. Střední část tvoří stonek. I ten je skrytý pod hladinou, částečně je již vědomý. V případě diakonie se jedná o základní principy organizace, její poslání a hodnoty, o křesťanskou etiku. Viditelnou částí lilie je květ na vodě. V případě organizace jde o „artefakty“ jako je architektura, oblečení, uspořádání prostoru, rituály, žargon, dějiny nebo používané anekdoty.
Charitativní práce v oblasti organizací často akcentuje zejména střední rovinu hodnot, poslání a etických principů – a to navíc tak, že tyto hodnoty vztahuje především na práci s uživateli služeb a už méně např. na jednání v kontextu zaměstnaneckých vztahů. Aby se však tento přístup nestal pouhým moralizováním, je třeba komunikovat rovněž základy v podobě obsahů křesťanské víry a zvěsti evangelia. Na druhé straně musí být žitá kultura patrná rovněž viditelná ve všednodenních rituálech, symbolech, utváření prostoru apod.
Studijní materiály k povinnému prostudování
Zuzana HAVRDOVÁ, Organizační kultura v sociálních službách jako předmět výzkumu, Praha: FHS UK, 2011
Studijní materiály k lepšímu porozumění
Beate HOFMANN, Diakonische Unternehmenskultur. Handbuch für Führungskräfte, Kohlhammer, 2010
Karel ŠIMR, Diakonie ve veřejné sféře – dcera nebo sestra církve?, in: Caritas et veritas, 1/2017, s. 148-160.
Jakub DOLEŽEL, Církevní sociální práce na pozadí encykliky Deus caritas est. Olomouc, 2012.
Petr KOLAŘÍK. Identita sociálních služeb poskytovaných katolickou církví, Sociální práce/Sociálna práca 4/2008: 75-84.. 2008.
Kontrolní otázky a úkoly
Co je organizační a diakonická kultura?
Z jakých vrstev se diakonická kultura skládá?
Vysvětlete pojmy hodnoty, poslání, vize, corporate management.
Jak je možné viditelně uplatnit diakonickou kulturu v charitativní práci?