Schema della sezione

  • Vyučuje: doc. Michal Opatrný, Dr. theol.


    Text podobenství o milosrdném Samaritánovi z Evangelia podle Lukáše v tzv. katolickém liturgickém překladu. 


    Evangelium podle Lukáše 10, 25-37:


    10,25 Jednou povstal jeden znalec Zákona, aby ho přivedl do úzkých, a zeptal se ho: „Mistře, co mám

    dělat, abych dostal věčný život?“

    10,26 (Ježíš) mu řekl: „Co je psáno v Zákoně? Jak tam čteš?“

    10,27 On odpověděl: „Miluj Pána, svého Boha, celým svým srdcem, celou svou duší, celou svou silou i

    celou svou myslí, a svého bližního jako sám sebe!“

    10,28 Řekl mu: „Správně jsi odpověděl. To dělej a budeš žít.“

    10,29 Ale on se chtěl ospravedlnit, a proto se Ježíše zeptal: „A kdo je můj bližní?“

    10,30 Ježíš se ujal slova a řekl: „Jeden člověk sestupoval z Jeruzaléma do Jericha a octl se mezi lupiči. Ti

    ho o všechno obrali, zbili, nechali napolo mrtvého a odešli.

    10,31 Náhodou šel tou cestou nějaký kněz; viděl ho, ale vyhnul se mu.

    10,32 Stejně i jeden levita přišel k tomu místu; viděl ho, ale vyhnul se mu.

    10,33 Ale jeden Samaritán přišel na své cestě k němu, viděl ho a bylo mu ho líto.

    10,34 Přistoupil k němu, nalil mu do ran oleje a vína, obvázal je, vysadil ho na svého soumara, dopravil

    do hostince a staral se o něho.

    10,35 Druhého dne vytáhl dva denáry a dal je hostinskému se slovy: 'Starej se o něho, a co vynaložíš

    navíc, já ti doplatím, až se budu vracet.'

    10,36 Co myslíš, kdo z těch tří se zachoval jako bližní k tomu, který se octl mezi lupiči?“

    10,37 On odpověděl: „Ten, kdo mu prokázal milosrdenství.“ A Ježíš mu řekl: „Jdi a stejně jednej i ty!“


    Alegorické výklady podobenství: Ekonomický výklad pro charitu a diakonii

    Alegorické výklady nesledují kritický jazykový rozbor biblického textu, který je zasazený do kontextu historických znalostí a poznatků z archeologických vykopávek. V textu hledají skryté významy a inspirace, které jsou často podmíněny současnou situací, ve které se čtenář nebo vykladač textu nachází. Tak vznikaly i ekonomické výklady podobenství, které si všímají především poznámky na konci příběhu, že Samaritán zaplatil hostinskému za další péči o přepadeného pocestného.

    Podobenstvím je ospravedlněno financování křesťanské charity a diakonie jako nutná součást jejího fungování a rozvoje:

    Je možné rozlišovat profesionální a organizovanou charitativní a diakonickou pomoc (služby a projekty charitativních a diakonických organizací) od spontánní a dobrovolné charitativní a diakonické pomoci (angažmá křesťanů ad hoc, komunitní aktivity ve farnostech a církevních sborech)

    • Je tak umožněno oddělení postojů a jednání i různých forem pomáhající praxe – profesionální, dobrovolnické, dárcovské.
    • Je tak možné budovat i sofistikovanější modely pro manažerské a ekonomické fungování křesťanských Charit a Diakonií, ve kterých hraje zásadní roli nakládání s prostředky, které jim poskytuje církev nebo její součást jako jejich zřizovatel.

    Alegorické výklady podobenství: Metodologický výklad pro charitu a diakonii

    Alegorické výklady nesledují kritický jazykový rozbor biblického textu, který je zasazený do kontextu historických znalostí a poznatků z archeologických vykopávek. V textu hledají skryté významy a inspirace, které jsou často podmíněny současnou situací, ve které se čtenář nebo vykladač textu nachází. Tak vznikaly i metodologické výklady podobenství, které si všímají především toho, jak jedná Samaritán.

    Důraz na propojení soucitu a jednání – jako by to byly dvě stránky jedné mince:
    Soucit – pohnutí nad situací člověka, který potřebuje pomoc, se projevuje jedině věcným a účinným jednáním, nikoliv projevem emocí, verbálně, atp.

    • Emoce nejsou tím, co vede jednání pomáhajícího.
    • Je vedeno rozumovou reflexí pohnutí, které člověk prožívá, protože jinak by jen těžko ústilo do věcného a účinného jednání.
    Samaritán byl schopen věcného a účinného jednání, protože k němu byl uschopněn Bohem:
    • K pomoci je Bohem uschopněn každý člověk, což se projevuje pohnutím nad nouzí druhého. Sám se ale musí rozhodnout, že na své pohnutí bude také reagovat věcným a účinným jednáním.

    Samaritánův postup při pomoci přepadenému je inspirativní: 

    • Bylo mu ho líto, ošetřil a obvázal přepadenému rány, odvezl ho do hostince, staral se o něj a zaplatil další péči a šel dál svou cestou.

    Role Samaritána a hostinského reprezentují spontánní a dobrovolnou pomoc a profesionální a organizovanou pomoc.

    Metoda charity a diakonie: Vidět-Nechat se pohnout-Být reflexivní-Jednat


    Alegorické výklady podobenství: Pastorální výklad

    Alegorické výklady nesledují kritický jazykový rozbor biblického textu, který je zasazený do kontextu historických znalostí a poznatků z archeologických vykopávek. V textu hledají skryté významy a inspirace, které jsou často podmíněny současnou situací, ve které se čtenář nebo vykladač textu nachází. Tak vznikaly i pastorální výklady podobenství, které si všímají především toho, co z podobenství vyplývá pro křesťanskou komunitu - farnost, sbor nebo obec.

    Spontánní a dobrovolná pomoc je věcí církevních komunit (farností, sborů a obcí), profesionální a organizovaná je věcí charitativních a diakonických organizací jako poskytovatelů sociálních služeb.

    nebo

    Církevní komunity (farnosti, sbory a obce) mají podporovat profesionální a organizovanou pomoc charitativních a diakonických institucí:

    • Mají být finančními a materiálními podporovateli institucí a mají v nich působit jako dobrovolníci.
    • Mají se stávat sociálním prostředím pro klienty a podporou pro pracovníky organizací.


    Stručný exegetický rozbor a principy vyplývající z diakonické exegeze podobenství

    Biblická exegeze se zabývá výkladem textů Písma. Zkoumá text samotný, provádí jeho jazykový rozbor, a zasazuje ho do kontextu historických poznatků a znalostí získaných archeologickým výzkumem.

    Podobenství je exkluzivní látka Evangelia podle Lukáše:

    • V evangeliích podle Marka a Matouše je jen dialog o největším přikázání
    • U Lukáše má podobenství roli druhého ohniska elipsy – je protikladem k podobenství o milosrdném otci
      - Milosrdný otec = v příběhu Bůh představuje sám sebe jako milosrdného otce;
      - milosrdný Samaritán = příběh o tom, jak si Bůh představuje člověka.

    Samaritán je heretik a schismatik; patří k alternativnímu židovskému kultu na hoře Garazim, který byl spojen i s alternativním výkladem Tóry - Mojžíšova zákona. Pro Ježíšovy posluchače je to příslušník opovrhované menšiny z periferie.

    Ačkoli v příběhu není řeč o Bohu, Samaritán jedná bez náboženských zájmů a motivů: 

    • Kontrast ke kněžím a levitům: Zatímco oni vždy jednali z náboženských zájmů a motivů, Samaritán s těmi pravými náboženskými zájmy a motivy nemůže mít podle Ježíšových posluchačů nic společného.
    • A přitom Boží vůli odpovídá jednání Samaritána.

    Samaritán nevykonal nic zásadního, mimořádného:

    • Hostinec, řec. pandocheion = krčma, pajzl, také: bordel
    • 2 denáry - denní mzda námezdního dělníka

    Podobenství vrcholí obrácením původní zákoníkovy otázky:

    • Nikoliv: Kdo je bližní?, ale: Jednám já jako bližní?


    Z toho vyplývají tři principy diakonické exegeze příběhu:

    Lidskost jednání

    • Samaritánův příběh ukazuje, že dvě části největšího přikázání nestojí proti sobě a ani nejsou vzájemně zaměnitelné nebo nahraditelné.
    • Chce říci, že se láska k Bohu odehrává v lásce k člověku.

    Priorita bližního

    • Změna v otázce na konci příběhu znamená, že ten, kdo se setká s nouzí druhého, se musí bližním teprve stát (získaný status je důležitější než připisovaný).

    Odstranění sociálních hranic

    • Že kněz a levita nepomohou a Samaritán ano, není kritika kultu, ale důraz položený na skutečnost, že náboženská a etnická příslušnost není pro jednání podle Boží vůle nutná.
    • Jakékoliv hranice (náboženské, sociální) nemají vliv na nekonečného Boha jeho vůli, kdo má být bližním.


    Metodologie charitativní a diakonické pomoci

    Podobenství vždy bylo a je významným zdrojem inspirace pro křesťanskou charitu a diakonii.

    Podobenství je významným zdrojem inspirace pro křesťanskou charitu a diakonii:

    Vyplývá z něj rozhodující kritérium křesťanské charity:

    • Charita/diakonie je pomoc těm, kdo jsou na tom nejhůř, protože je ostatní obešli

    Vyplývá z něj metoda pro charitativní práci:

    1. Vidět: Vnímat situace, které mohou být situací nouze
    2. Nechat se pohnout: Přijmout povolání, být bližním
    3. Posoudit situaci: Rozhodnout, kolik a jaké pomoci je potřeba a jaká pomoc je v silách pomáhajícího
    4. Jednat: Systematicky řešit situaci – následovat své rozhodnutí


    Antropologie charitativní a diakonické pomoci

    Podobenství představuje určitý obraz člověka:

    • Nouze a ohrožení života jsou běžné a obvyklé jevy, patří k člověku, protože je člověkem
    • Pomoci v nouzi a ohrožení života je také běžné, paří to k člověku (viz antický étos pomoci)

    Soucitu a jednání – blíženecké lásky je schopný každý člověk, protože je k nim povolán Bohem:

    • Křesťan není lepším pomáhajícím než nekřesťan
    • Blíženecká láska vyplývá z přirozenosti člověka