Komentář
Osnova tématu
- Bez filosofie si nelze učinit názor na společenské, sociální a politické otázky
- Základní otázka sociální filosofie: Co je na společnosti skutečného, reálného – a v jakém stupni?
- Odpověď individualistů a její kritika
- Odpověď kolektivistů a její kritika
- Obhajoba realistického pojetí
společnosti
Téma představuje stručný úvod do filosofie společnosti (sociální filosofie). Začíná klíčovou úvahou, zda vůbec a proč může a má filosof řešit i problémy praktické, sociální, politické a ekonomické. Ukazuje se, že hodnotíme-li společenské záležitosti kupříkladu z hlediska jejich účelnosti a řešíme otázku účelu, cíle státu, dostává se ke slovu filosof. Bez nějaké filosofie, bez filosofického myšlení totiž nelze mít na společnost vůbec žádný názor (1). Konkrétněji řečeno: Zda je lepší demokracie či monarchie, socialismus či kapitalismus nelze rozhodnout bez příslušných filosofických předpokladů.
(2) V rámci tohoto tématu se věnujeme pouze jedné otázce, nicméně naprosto základní: Co je na společnosti skutečného, reálného – a v jakém stupni? Řešení ostatních otázek, např. otázky lidské důstojnosti a svobody, vyplývá z řešení této základní otázky. Analýzy ukazují, jaké má řešení ontologických otázek (zde pojetí základních kategorií) sociálně-etické důsledky. Jaká ontologie, taková filosofie společnosti (platí to ovšem i mezi dalšími subdisciplínami filosofie: např. jaká antropologie, taková etika; jaká logika a epistemologie, taková ontologie).
První základní filosofickou pozicí, která na danou otázku dává odpověď, je individualismus (např. Max Stirner). V této souvislosti věnujte jednak pozornost předchozí úvaze o vnější a vnitřní moci, kterou na jednotlivce společnost působí, jednak předběžné analýze pojmu „lidstvo“ (totéž platí i pro jiná společenství: rodinu, komunitu, národ apod.). Mohlo by se zdát, že společnosti neexistují jinak, než jako souhrn všech jejích členů. Individualisté se domnívají, že společnost je ryzí fikce; existují jen jednotliví lidé. Promyslete kritiku této pozice a ujistěte se, že rozumíte tomu, jak se určité pojetí kategorií promítá do pojetí společnosti.
Do opačného extrému jdou kolektivisté; máme zde dvě varianty. První říká, že jedinou substancí je společnost a jednotlivci jsou jen částmi této substance (všimněte si, že nejde o popření kategorie substance, nýbrž o její monistickou aplikaci). Druhá vychází z toho, že existuje jen jedna ontologická kategorie: vztahy (relace); substance jsou tím, čím jsou jen díky vztahům. Jednotlivci jsou pak zcela konstituováni společenskými vztahy (podle Hegela a jeho následovníků je jednotlivec jen dialektickým momentem společnosti, ničím víc). Promyslete kritiku i této pozice, především sociálně-etické důsledky. Je zřejmé, jak teorie ovlivňuje praxi.
(3) Realistické pojetí společnosti má rovněž své ontologické základy, určité pojetí kategorií. Důkladně promyslete jaké. Teoretické základy předložil již Aristoteles. Proti individualismu je uznána reálnost mezilidských vztahů, proti kolektivismu reálnost jednotlivců. Je však třeba rozlišovat, primární, plnou realitou ve společnosti jsou jednotlivci, mezilidské vztahy mají svůj základ v jednotlivcích. Společnost je víc než jen součet jednotlivců. Klíčovým pojmem je „obecné dobro“ (přesněji "společné dobro"), jež je dosažitelné jen společně a bez nějž není zdařilý život jednotlivců možný. Žádný člověk nesmí být pouhým prostředkem k dosažení nějakého „společenského“ či „politického“ cíle, protože naopak posledním pozemským cílem každé společnosti má být vždy jednotlivec, resp. jednotlivci; toho však lze dosáhnout právě jen zdařilým rozvojem společnosti, uskutečněním společného dobra, které kvalitativně překračuje součet dober jednotlivců.
K dalšímu studiu
Bocheński. J. M., Slovník filosofických pověr, hesla "společnost", "stát".