3. Trojjediný Bůh (trinitární teologie)

Imanentní a ekonomická Trojice. Odůvodnění víry v trojjediného Boha a její význam pro život jednotlivého člověka a pro život lidské společnosti.

Pro starozákonní Izrael je klíčové vyznání víry v jednoho Boha: “Slyš, Izraeli, Hospodin je náš Bůh, Hospodin jediný.” (Deuteronomium 6,4). Křesťanský pohled monoteistické chápání Boha neruší, ovšem formuluje jeho vnitřní rozlišenost: Bůh je Trojjediný.

Vyznání Boha jako trojosobového nevychází ze spekulace, nýbrž z toho, jak se Bůh zjevuje v dějinách spásy a jak o tom svědčí Písmo. Bible sice neformuluje žádnou ucelenou trojiční nauku (stejně to platí i o christologii, pneumatologii apod.), ale vydává svědectví o působení Otce, Syna a Ducha svatého. V tomto smyslu hovoříme o tzv. ekonomické (oikonomia = Boží působení) Trojici jako dílu Trojice navenek v dějinách spásy. Skrze ni pak - jakoby v zrcadle - můžeme hovořit také o imanentní Trojici, o vnitřním Božím životě, o vzájemných vztazích jednotlivých osob Trojice.

Trojiční pojetí Boha nepopírá monoteismus, ale v jeho trinitární podobě představuje hlubší a vnitřně rozlišující vhled do tajemství Boha. Bůh není deistickou “nejvyšší bytostí”, absolutním jedincem, ale společenstvím osob a jejich vztahů lásky. Jen tak dává smysl novozákonní výrok “Bůh je láska” (1. Janův 4,16), který platí ještě před stvořením světa a člověka jako objektů Boží lásky. Bůh je láska již sám v sobě. Ekonomická trojice tak předpokládá imanentní.

Formulace učení o Trojici probíhalo postupně v souvislostmi s trinitárními herezemi, které se začaly objevovat. Na koncilech v Niceji (325) a Konstantinopoli (381) bylo zformulovno věroučně závazné vyznání Boha, který je “jedné podstaty, ve třech osobách” (mia ousia, tres hypostases). Tato formulace reaguje na tři klasické trinitární hereze: subordinacionismus (který vychází z různých úrovní božství Otce, Syna a Ducha, přičemž jen Otec má jeho plnost), modalismus (který jména Otec, Syn a Duch chápe jako pouhé masky, kterými se Bůh projevuje navenek) a triteismus (který ruší Boží jednotu a zůstávají mu tři rozdílná božstva).

To, co by se mohlo zdát jako teoretická spekulace, tak má zásadní význam pro život člověka a lidské společenství a jejich vztah k Bohu. Trojiční pohled na Boha zachovává a zároveň překonává napětí mezi Boží imanencí a transcendencí: Bůh se v Kristu skrze Ducha svatého stává člověkem a zároveň zůstává Bohem. Dává se uchopit a přesto zůstává neuchopitelný.

Klíčové místo, kde se již v novém zákoně vyskytuje trojiční vyznání, je křestní formule: “Jděte ke všem národům a získávejte mi učedníky, křtěte je ve jméno Otce i Syna i Ducha svatého...” (Matouš 28,19). Ve křtu je člověk vtažen do společenství trojjediného Boha, skrze Krista se stává sám Božím synem či dcerou, Bůh je mu Otcem a dostává dar Ducha svatého. Spojení s trojjediným Bohem obemyká celou lidskou existenci: Bůh je jako všemohoucí Otec nad námi, jako Syn přebývá mezi námi a stojí vedle nás, jako Duch přebývá v nás (proto hovoříme o spiritualitě).

Trojiční chápání Boha se ukazuje jako zásadní věc také pro utváření lidských vztahů a společnosti. Striktní monoteismus vede k totalitě moci, trojosobové pojetí Boha k jednotě v rozmanitosti, přijetí odlišnosti, uznání plurality.

Vzájemné odevzdávání osob v Trojici můžeme také chápat jako pravzor empatie, služby, lásky, což má nemalý vliv na pojetí charity, diakonie a sociální práce.

Základní literatura:

Pospíšil, Ctirad Václav Teologie služby, Kostelní Vydří: KNA, 2002, s. 153-174

Kam dál:

Müller, Gerhard Ludwig Dogmatika pro studium i pastoraci, Kostelní Vydří : Karmelitánské nakladatelství, 2010, s. 420 - 483

Fiorenza, Francis S. - Galvin, John P. Systematická teologie 1, Brno: CDK 1996, s. 167-212

Příprava na výuku:

Poslechněte si 1. a 2. díl z poslechového vzdělávacího cyklu prof. C. V. Pospíšila s názvem Úvod do teologie trojjediného Boha, který je dostupný na www.proglas.cz v audioarchivu.