5. Stvoření (protologie)

Biblické výpovědi o stvoření. Vztah víry a vědy. Člověk a životní prostředí.

Křesťanská víra vyznává Boha jako “Stvořitele nebe a země”. Existence světa není náhodná, je výrazem Boží přejné a láskyplné vůle. Ačkoli stvoření nepředstavuje pro hebrejskou Bibli prvotní téma (tím je spíše povolání a vysvobození Božího lidu z otroctví), svědectví o něm najdeme na prvních stránkách Bible. Jsou zde vedle sebe seřazeny dvě nezávislé zprávy o stvoření. První (Genesis 1,2 – 2,3) je součástí tzv. Kněžského spisu, pochází z období babylonského zajetí. Jeho pojetí stvoření je především protimytologické. Živly a nebeská tělesa nejsou oproti chápání v mýtech okolních národů pojímány jako božstva, ale jako pouhé věci, Boží dílo. Druhá zpráva (Genesis 2, 4-17) je starší. Stvoření světa je pojednáno méně systematicky, důraz je položen na vytvoření člověka z prachu země, kterému Hospodin vdechuje život.

Sloveso, které Bible o stvoření užívá (b-r-a) označuje jedinečnou Boží aktivitu, nesrovnatelnou s lidským tvořením. Bůh tvoří “lehce”, z ničeho, pouhým slovem (řekl...a stalo se). Také toto pojetí stojí v zásadním rozporu s rozmanitými dobovými náboženskými představami, v nichž božstvo vytrhuje stvoření z chaosu nebo které chápu svět jako emanaci božstva jako “zploditele”.

Biblické zprávy o stvoření pracují s dobovými kosmologickými představami, jejich smysl a sdělení mají ovšem náboženskou povahu. Proto nestojí v rozporu evoluce (jako vědecká teorie) a stvoření (jako předmět náoženské víry). Víra a věda představují odlišné perspektivy pohledu na stejnou skutečnost. Zjednodušeně řečeno: věda se ptá “jak vznikl svět a člověk”, víra “proč vznikl svět, kdo a k čemu je v něm člověk”. Odpovídají na různé otázky, proto nemohou být ve sporu.

Stvoření je podle Bible dobré. Není skutečností andělskou ani ďábelskou, není více ani méně než stvoření. Svět není božský (pantheismus). Ale není také ani pouhým nižším, úpadkovým jevem (dualismus ducha a hmoty). Paradoxně právě židovsko-křesťanská tradice tak přispěla k sekularizaci světa, jeho odnáboženštění a zesvětštění. Stvoření také není jen jednorázovým aktem “prvotního hybatele” (deismus), ale projevuje se také ve stálém uchovávání světa.

Výpovědi Bible o dobrém stvoření otevírají otázky po platnosti tohoto tvrzení tváří v tvář utrpení. Zabývá se jimi tradičně teodicea jako snaha ospravedlnit Boha tváří v tvář zlu ve světě. Skutečnost utrpení je vposledku tajemstvím a otázka po jeho vysvětlení zůstává bez odpovědi. Souvisí ovšem se skutečností porušenosti Božího stvoření a zároveň vírou, že v Kristově kříži zlo a smrt byly s konečnou platností, byť dosud skrytě, překonány.

Biblický pohled na svět jako na stvoření je dnes často obviňován z podnícení ekologické krize a vykořisťování životního prostředí člověkem. Připomínán bývá verš Gn 1,28, podle nějž má člověk naplnit zemi množením, podmanit ji a panovat nad vším živým. Nadřazenost člověka ostatnímu stvoření ovšem nelze spojovat s jeho sobeckým drancováním. Člověk není vlastníkem a pánem stvoření. Jan Heller chápe člověka jako “pastýře stvoření”. Jeho úkolem je zemi “obdělávat a střežit”. Člověk, bytostně kulturní, nejen přirozený, má poslání si zemi podmanit, aby na ní mohl žít, zároveň jako hříšník ztratil původní harmonii se stvořením, druhými, sebou i Bohem a mnohé jeho jednání vůči přírodě je hříšné. Podle apoštola Pavla stvoření “lká a sténá” a vyhlíží zjevení slávy synů Božích – také naděje stvoření je tedy spojena s údělem člověka a míří k eschatologickému dovršení světa. Proto existuje teologická souvislost mezi protologií (první Boží slovo ve stvoření) a eschatologií (poslední Boží slovo v dovršení života a světa).

V reflexi pomáhajícího jednání bývá teologie stvoření zdůrazňována v kontextu lidské schopnosti k pomoci jako antropologické konstanty, jako daru Stvořitele všem lidem bez ohledu na jejich vyznání. Toto tvrzení ovšem neplatí absolutně – nejzřetelněji se totiž projevuje v kulturách, které s konceptem Boha jako stvořitele a dárce života počítají, jinde (např. v kastovních systémech) můe být pomoc druhému vnímána jako něco negativního.

Otázky:

Jaký je rozdíl mezi vědeckým a náboženským pohledem na skutečnost?

Literatura:

Vácha, Marek Orko Tančící skály, Cesta, 2012

Kam dál:

Papež František Laudato si´. Buď pochválen. Encyklika o péči o společný domov. Praha: Paulínky, 2015

Salve (4/2017) - číslo věnované ekologické etice

Fiorenza, Francis S. - Galvin, John P. Systematická teologie 1, Brno: CDK 1996, s. 213-268