6. Poslední věci (eschatologie)

Křesťanský pohled na poslední věci člověka a světa. Naděje přes hranice smrti.

K víře patří spolu s láskou také naděje. Naděje, která překračuje horizont našeho světa a času, a která právě proto může projevovat svou sílu také teď a tady. Nauka o posledních věcech není dodatkem ke křesťanskému poselství. Eschatologický rozměr je v evangeliu přítomný od prvního okamžiku. Příchod Božího království, o nějž křesťané prosí v modlitbě Páně (Přijď království tvé...), ohlašoval Kristus od svého veřejného vystoupení: „Naplnil se čas a přiblížilo se království Boží. Čiňte pokání a věřte evangeliu.“ (Marek 1,15). Ježíš vystupuje jako apokalyptický prorok konce času, v jehož působení se naplňují starozákonní zaslíbení. Pro raně křesťanské společenství bylo klíčové blízké očekávání parusie (Kristova druhého příchodu), které v dalších generacích ustoupilo do pozadí, ale v dějinách církve se vždy znovu vracelo v podobě apokalyptických hnutí.

Boží království (přesněji: vláda), která do tohoto světa vstoupilo v osobě Ježíše Krista, především v jeho vzkříšení, již započala a reálně působí, avšak není ještě dovršena a jeho povaha zůstává skrytá. Proto se mluví o tzv. rozdvojené eschatologii” (už – a ještě ne). V Novém zákoně se můžeme setkat s eschatologií prézentní (nejvíce u Jana, eschaton v nás jako něco přítomného), futurální (nejvíce u Lukáše, eschaton před námi jako něco budoucího) i “transcendentální” (eschaton nad námi jako mimosvětská skutečnost).

Křesťanská naděje nachází v biblických textech základní výrazy v zaslíbení Kristova druhého příchodu (parusie), posledního soudu, vzkříšení těla a věčného života, příp. zavržení. Biblické texty o Kristově příchodu na konci časů patří k tzv. apokalyptické literatuře (apokalypsis = odhalení), která se pokouší odhrnout závoj posledních věcí. V Bibli jde o tzv. malou apokalypsu v evangeliích, např. Marek 13, či epištolách, např. 1. Tesalonickým, nejstarším spisu Nového zákona. Nejvýraznějším apokalyptickým textem Nového zákona je Zjevení Janovo, které přes barvité a často hrůzné obrazy je třeba číst především jako útěšnou knihu, hovořící do situace pronásledování křesťanů, příp. uvádějící křesťanskou bohoslužbu do vztahu k nebeské liturgii. Božímu soudu jde ale každý člověk vstříc individuálně ve své smrti, kterou Bible chápe jako trest za hřích, ale v perspektivě víry v Krista zároveň jako vykoupení. Smrt je událostí jednorázovou a jednosměrnou. Známou řeč o posledním soudu, která má vztah též k pomáhajícímu jednání, je možné najít v 25. kapitole Matoušova evangelia. Víra v “těla z mrtvých vzkříšení” existuje v křesťanském vyznání v souladu s vírou v nesmrtelnost duše. Ta ovšem není chápána platónsky jako božská substance v člověku v protikladu k jeho tělesné exisenci. Člověk duši “nemá”, nýbrž duší “je”, je to označení pro jeho “já”, které není ani smrtí vyňato ze vztahu s Bohem jako soudcem a zachráncem. Vykoupení člověka se netýká jen jeho duše, ale i jeho těla. Pojem věčný život se ovšem v Novém zákoně nevztahuje pouze na posmrtnou existenci člověka, nýbrž představuje novou kvalitu života ve společenství s Bohem skrze Krista ve víře již v časném životě.

Praktický význam křesťanské naděje spočívá v ochraně před utopiemi, které chtějí vytvořit “království boží na zemi” (např. marxismus). Křesťanská naděje připomíná limity lidského úsilí o proměnu světa. Není v lidských silách nastolit vládu spravedlnosti, vyřešit všechny problémy a uzdravit všechna zranění. Pro sociální práci je důležitý rozměr naděje v konečné přemožení zla a utrpení. I zdařilý lidský život zůstává na tomto světě fragmentem, nedopovězeným příběhem, odkázaným na naplnění a dovršení, v němž poslední slovo bude mít Bůh. Klíčovým motivem eschatologie a biblické apokyptiky je myšlenka spravedlnosti, která je klíčovou ideou také sociální práce: spravedlnost, která není uskutečněna teď a tady (dobrým se často daří špatně a naopak), bude naplněna “na konci časů”. Tento motiv je důležitý pro křesťanskou motivaci k sociální práci. Petr Pokorný to vyjadřuje myšlenkou, že člověk se nejvíce dokáže nasadit pro to, co má naději i bez něj.

Otázky:

Co znamenají pojmy eschatologie, apokalypsa, parusie?

Základní literatura:

Migliore, Daniel L. Víra usilující porozumět. Úvod do křesťanské teologie, Jihlava: Mlýn, 2009, s. 313-332

Fiorenza, Francis S. - Galvin, John P. Systematická teologie 3, Brno: CDK 2000, s. 165 – 188.

Kam dál:

Ratzinger, Joseph Eschatologie. Smrt a věčný život, Brno: Společnost pro odbornou literaturu – Barrister & Principal, 2008

Příprava na výuku

Přečtěte si z Bible (Nový zákon) 15. kapitolu 1. listu Korintským.