Přísloví 30,15-23

Kontext

Kapitola Př 30 je nadepsána jako „Slova Agúrova, syna Jákeova“ (‎דִּבְרֵי אָגוּר בִּן־יָקֶה). Kromě zcela nejasné identity onoho Agúra (v LXX se navíc toto jméno vůbec neuvádí), je zde otázka, kam až takto nadepsaná sbírka pokračuje, tedy zda do ní patří rovněž Př 30,15–23. Další jednoznačný nadpis je až v Př 31,1: „Slova krále Lemúela“ (‎דִּ֭בְרֵי לְמוּאֵל מֶלֶךְ). I když Př 30,15a může být považováno za vsuvku (ale nemusí), není důvod, proč by následující část v Př 30,15b-33 nemohla být součástí Agúrovy sbírky.[1]

Každopádně motiv nenasytnosti, který se objevuje již v 30,15a, vhodně uvádí odstavec numerických přísloví, srov. 30,15b–16; 30,20.

M. Fox považuje tuto část za více méně náhodně přidané přílohy, nevidí zde žádný silný redakční plán.

V Septuagintě (LXX) jsou verše 30,14 a 30,15 odděleny vsunutým oddílem odpovídajícím hebrejskému 24,23–34 (sbírka dodatků k „Slovům moudrých“, srov. Př 22,17).

K formě „numerických přísloví“[2]

Tradičně se tento oddíl označuje jako „numerická přísloví“, ale s motivem výčtu (čtyř generací) se setkáváme již v 30,11–14. Jinde v Bibli je podobná poetická figura použita v Am 1,3–26, Mi 5,4 a jinde. V knize Přísloví se vyskytla již v Př 6,16. S touto literární formou se setkáváme i jinde v literatuře starověkého Předního východu. V rámci této formy je pointa formulována většinou ve výroku s nejvyšším číslem. Vyskytují se také případy, kdy je k předem nahlášenému a očekávanému počtu výroků připojen ještě výrok další, který předchozí pointu ještě rozšiřuje (srov. v. 20). Číselná řada vybízí čtenáře či posluchače k tomu, aby vnímali souvislost mezi uvedenými jevy – jedná se však stále o poetickou reflexi lidské zkušenosti, založenou na obrazné řeči a asociativním myšlení.