Section outline

  • Epistemologie pastorální teologie se zásadně liší od ostatních teologických disciplín. Zatímco ty postupují zásadně deduktivním způsobem, kdy z obecného usuzují na konkrétní, tzn. např. z výpovědí Písma a nauky Tradice odvozují morální nebo věroučné principy pro aktuální konkrétní situace, pastorální teologie používá vedle toho také induktivní přístup. Při něm usuzuje z konkrétního na obecné. Zde je potřeba upozornit, že při tom nejde o nepřípustné zobecnění partikulární osobní zkušenosti nebo vlastního názoru. 

    Induktivní epistemologie pastorální teologie spočívá:

    a) v použití poznatků dalších humanitních a sociální věd a jejich teologické interpretaci, tzn. např. posouzení dat ze sociologických výzkumů a odvození závěrů, která z nich plynou směrem k pastorační praxi;

    b) v použití metod dalších humanitních a sociálních věd pro vlastní výzkum, který sleduje specifické teologické, resp. pastorálně teologické cíle, tzn. použití např. kvalitativního dotazování praktikujících křesťanů ve věci dodržování některých morálních norem ve všedním životě.


    Základní literatura k povinnému prostudování:

    II. vatikánský koncil (1965). Pastorální konstituce o církvi v dnešním světě Gaudium et spes.

    Zulehner, P. M. (1997). Církev: Přístřeší duše.

    Zulehner, P. M. (2005). Rozhovor s Karolom Rahnerom o pastorálnej teológii dnes.

    Prohlubující literatura:

    Opatrný, M. (2014). Sociální práce a teologie: Inspirace a podněty teologie pro sociální práci.

    Doporučená literatura:

    Pew Research Center, May 10, 2017, “Religious Belief and National Belonging in Central and Eastern Europe”.