Osnova sekce

  • Teologickým východiskem induktivní epistemologie v pastorální teologii je biblický pojem znamení času, který je užíván spíše ve svém alegorickém výkladu. V pastorální teologii není tento pojem používán v apokalyptickém smyslu. Ani Mt 16, 1-4, odkud pochází, tento pojem míněn apokalypticky - právě naopak:

    1 Přišli farizeové a saduceové a pokoušeli ho; žádali na něm, aby jim ukázal znamení z nebe. 2 On však jim odpověděl: „Večer říkáte: ‚Bude krásně, je pěkný západ.‘ 3 A ráno: ‚Dnes bude nečas, slunce vychází do mraků.‘ Vzhled oblohy umíte posoudit, a znamení časů nemůžete? 4 Pokolení zlé a zpronevěřilé hledá znamení; ale nebude mu dáno znamení, leč znamení Jonášovo.“ Opustil je a odešel.


    V Mt 16, 1-4 tedy Ježíš Kristus vztahuje pojem znamení času na sebe - on je znamením, které v tomto čase (tj. epoše, období) dal Bůh světu, aby se mu zjevil. Alegorický výklad chápe tento výrok Ježíše Krista tak, že se týká i dalších znamení, které Bůh dává - že i skrze stvoření a dějiny lze poznávat Boží vůli. Exegeticky takové chápání ale nelze nijak podložit, takže se proto odkaz na Mt 16, 1-4 nakonec např. ani nedostal do pastorální konstituce II. vatikánského koncilu o církvi v dnešním světě Gaudium et spes. To ale neznamená, že by nebylo legitimní, používat pojem i v alegorickém významu.

    Znameními času proto nejsou myšleny nějaké přelomové historické události nebo emočně silné situace, nýbrž situace, kdy se člověk musí rozhodovat pro Boha nebo proti Bohu, tzn. situace, kdy je ohrožena lidská důstojnost, a kdy lidé o svoji důstojnost musí bojovat. Takové situace jsou znamením času, protože vyzývají křesťanskou víru, aby hledala pro ně hledala plně lidská řešení (Gaudium et spes 4 a 11), tj. řešení chránící a podporující člověka lidskou důstojnost, protože člověk byl stvořen k Božímu obrazu.

    Příklad: Uprchlická krize v Evropě v r. 2015 nebyla znamením času proto, že se jednalo o novou událost, masovou událost, přelom ve fungování EU a ve vnitřních politikách jejích jednotlivých států, atp. Uprchlická krize v r. 2015 byla znamením času proto, že při ní docházelo k ohrožení lidské důstojnosti, lidé museli o svoji důstojnost bojovat a tato situace vyzývala křesťany, aby na základě své víry pro ni hledali plně lidská řešení.


    Interpretace dat nebo užití metod ostatních humanitních a sociálních věd proto pastorální teologii pomáhají, číst znamení času. Dokáží totiž sesbírat partikulární zkušenosti a názory - ať už od praktikujících křesťanů nebo všech lidí, tak, že je možné výsledky výzkumu chápat jako dostatečně verifikované informace (tzn. nejde jen o partikulární osob ní názory nebo zkušenosti) o konkrétním, ze kterého lze induktivně usuzovat na obecné v teologickém smyslu. 

    Přitom není nijak dotčena základní teologická dedukce, kdy pastorální teologie také stále usuzuje z obecného ke konkrétnímu, tzn. aplikuje ostatní teologické disciplíny do pastorační praxe. Díky zapojení induktivního přístupu to však může konat poučeně - ve smyslu znalosti a zohlednění pastorační situace. Důležitým úkolem pastorální teologie vůči ostatním teologickým disciplínám se proto stává nejen deduktivní aplikace, ale právě také induktivní přístup, díky kterému může ostatním teologickým disciplínám přinášet nové podněty a otázky z praxe.


    Základní literatura k povinnému prostudování:

    II. vatikánský koncil (1965). Pastorální konstituce o církvi v dnešním světě Gaudium et spes.

    Opatrný, M. (2015). Gaudium et spes - význam dokumentu jako pastorální konstituce: Dokument otevřený a otevírající. In. Šrajer, J. - Kolářová, L. Gaudium et spes: Padesát let poté.

    Prohlubující literatura:

    Opatrný, M. (2014). Sociální práce a teologie: Inspirace a podněty teologie pro sociální práci.