Osnova sekce

  • Pro teologii bylo od počátku standardní deduktivní myšlení, kdy z obecného - tedy z Písma, tradice a magisteria - usuzovala na konkrétní. V tomto pojetí tedy byly pastorální otázky věcí aplikace zejména dogmatiky, resp. systematické a  později i morální teologie. Proto také dlouho neexistovala pastorální teologie jako samostatná teologická disciplína, ale pastorální témata byla vyučována za závěrečné body v dogmatice a morálce, tedy jako jejich aplikace do pastorační praxe.

    Pastorální teologie vzniká v kulturním a společenském prostředí rakouského katolického osvícenství jako obor, ve kterém mají být vzděláváni kandidáti kněžství, aby mohli dobře plnit jako svou roli církevní směrem k věřícím a církvi, tak také a zejména svou roli veřejnou směrem ke společnosti a státu. Když potom II. vatikánský koncil formuloval a zdůraznil pastorační poslání církve v moderním světě (Gaudium et spes 44) jako podporu a doprovázení světa (tj. člověka, společnosti, státu, kultury, ap.), skrze který církev putuje do Božího království, stala se někdejší veřejná role kněží také veřejnou rolí všech křesťanů. Pastorální teologie se tedy stala praktickou teologií - teologií křesťanské praxe ve světě.

    Jako taková musí především sama sledovat, co koncil ukládá směrem ke světu duchovním a teologům, ale také všem křesťanům: 

    "Je věcí celého Božího lidu a zvlášť duchovních pastýřů a teologů s pomocí Ducha svatého poslouchat, chápat a vykládat, co všechno naše doba říká, a ve světle Božího slova to posuzovat, aby se mohla zjevená pravda stále hlouběji chápat, lépe poznávat a přiměřeněji podávat (Gaudium et spes 44)."

    Někdejší přístup, kdy teologie v pastorálních otázkách jen aplikovala dogmatiku a morálku pro praxi, je tedy podmíněn tím, že taková aplikace musí být poučená: Musí znát prostředí a kontext, ve kterém k aplikaci dochází, a toto prostředí a kontext musí být při aplikaci zohledněny. Pastorální teologie proto už nevystačí jen s deduktivním myšlením. Aby mohla tento svůj úkol naplnit, potřebuje také induktivní způsob myšlení, potřebuje tedy usuzovat z konkrétního na obecné, tzn. získat, shrnout a zobecnit různé zkušenosti křesťanů se světem, se životem v rodině, s výchovou dětí, zkušenosti konvertitů a lidí hledajících, zkušenosti lidí nábožensky vlažných, kritických vůči církvím a křesťanství, zkušenosti lidí, kteří věří v jiných náboženstvích, nebo lidí, kteří mají životní praxi, jako křesťané, ale křestané nejsou, atd. atp. Pro pastorální teologii a pro pastoraci je proto mimořádně důležitá (a) orientace v diskurzech humanitních a sociálních věd. Vedle soudobé filosofie se potřebuje orientovat i v psychologii a sociologii - a zejména psychologii a sociologii náboženství, religionistice a sociální práci. Pastorální teologie (b) také potřebuje, umět užívat jejich epistemologické nástroje.


    Ad (a) Orientace v diskurzech humanitních a sociálních věd: Již při studiu teologie je kvůli potřebám pastorační praxe kladen důraz i na znalosti, resp. studium takových oborů, jako jsou sociologie, psychologie nebo sociální práce, aj. Orientací v jejich diskurzu ale není myšleno jen prosté využití jejich poznatků a závěrů pro pastoraci, tzn. fakticky selektivní přístup k jejich diskurzům podle kritéria, že pro teologii je zajímavé jen to, co se hodí v pastoraci. V duchu Gaudium et spes 44 je potřeba studovat a zamýšlet se nad vším, právě i nad tím, co se jeví vůči pastoraci jako irelevantní nebo dokonce protichůdné:

    "Církev s povděkem vidí, že jako celek neméně než prostřednictvím svých jednotlivých synů přijímá různou pomoc od lidí jakéhokoli společenského stupně nebo postavení. Kdokoli tedy podporuje lidské společenství v oblasti rodiny, kultury, hospodářského a společenského života i politiky národní a mezinárodní, poskytuje podle Božího plánu také církevnímu společenství nemalou pomoc ve věcech, v nichž ono závisí na vnějším prostředí. Církev dokonce uznává, že mnoho získala a může získat i z odporu svých protivníků a pronásledovatelů (Gaudium et spes 44)."

    Pro pastorální teologii to znamená, že musí studovat jiné obory, teologicky interpretovat a aplikovat pro pastoraci jejich poznatky a závěry a v neposlední řadě také usilovat o dialog, tedy vstupovat rámci interdisciplinárních a transdisciplinárních témat do jejich diskurzů nikoliv autoritativně, ale jako partner, který nechce ukončit diskusi argumentem, že on má nárok na pravdu, protože při svém uvažování vychází ze zjevené Pravdy.

    Ad (b) Převzetí epistemologie humanitních a sociálních věd: Pastorální teologie může, pokud je dostatečně poučená, používat epistemologické nástroje humanitních a sociálních věd pro vlastní potřebu. Zde jde zejména o převzetí metod sociálního výzkumu, kvantitativního získávání dat nebo kvalitativního dotazování. Tento přístup se liší od přístupu např. sociologie náboženství. Sociologie náboženství sleduje společnost a její fungování, roli, jakou v ní hraje náboženství nebo naopak společenské fenomény, které plní funkci náboženství (ve smyslu lat. religio - síly, která spojuje společnost dohromady). Nesleduje tedy nějakou aplikaci a nenavrhuje postupy pro praxi. Z pohledu sociologie náboženství je využití metod sociálního výzkumu tzv. náboženskou nebo pastorální sociologií, kde má slovo "sociologie" jen analogický význam. To však neznamená, že pastorální teologie nemá nebo dokonce nesmí tyto metody využívat. Naopak se pro ni mohou stát v mnohém užitečnými, chce-li např. porozumět tomu, jak věřící čtou určitou situaci.

    Příklad 1: Metoda kvantitativního zjišťování dat umožňuje, nabídnout věřícím několik interpretací situace založených na biblických textech. Tzn., jak např. vnímají uprchlickou krizi ve světle podobenství o milosrdném Samaritánovi: Jako výzvu pro přijetí uprchlíků v EU? Jako výzvu pro přijetí uprchlíků v ČR? Jako výzvu k pomoci uprchlíkům v zemích původu? Tyto tři otázky je možné kvantifikovat - určit, kolik % věřících se přiklání ke které z interpretací a tak formulovat, jak silně jsou mezi katolíky zastoupeny různé názorové proudy vzhledem k uprchlické krizi. 

    Příklad 2: Metoda kvalitativního dotazování umožňuje klást otázky v rozhovoru, pomocí kterých se zjišťuje, které nebo jaké možné interpretace daného problému existují. Tzn., že se např. můžeme zeptat pracovníků Charity, jak chápou vztah mezi svojí vírou a prací v Charitě. Dostaneme tak pochopitelně tolik různých odpovědí, kolika různých lidí se zeptáme. Při vyšším počtu se začnou ale některé odpovědi podobat nebo dokonce opakovat. Tak poznáme, že jsme vyčerpali pravděpodobně vyčerpali spektrum možných odpovědí a můžeme získané odpovědi rozdělit - vytvořit z nich typologii, jaké existují možné způsoby chápání vztahu víry a charitativní práce, aniž bychom se přitom pokoušeli o kvantifikaci. 

    Převzetí epistemologie humanitních a sociálních věd také předpokládá určitou etiku výzkumu, tzn., že jejich převzetí nebude provázeno účelovým sledováním předem daných závěrů, které si tak chceme jen potvrdit. Naopak je potřeba vzhledem ke Gaudium et spes 44 usilovat o co největší nezávislost výzkumu na cílech, o které pastorace usiluje. Jde totiž také o to, dokázat zjistit, jak a nakolik jsou tyto cíle srozumitelné a přijatelné pro věřící, zda a nakolik je pastorační agenda církve srozumitelná a přijatelná pro nevěřící, a v neposlední řadě, zda a nakolik je vzhledem ke své nepřijatelnosti nebo nesrozumitelnost pastorační agenda modifikovatelná - tzn., zda změnou např. způsobu komunikace můžeme dosáhnout její srozumitelnosti, nebo zda změnou preferencí v agendě můžeme dosáhnout její větší přijatelnosti.

    Základní literatura k povinnému prostudování:

    II. vatikánský koncil (1965). Pastorální konstituce o církvi v dnešním světě Gaudium et spes.

    Zulehner, P. M. (1997). Církev: Přístřeší duše.

    Zulehner, P. M. (2005). Rozhovor s Karolom Rahnerom o pastorálnej teológii dnes.

    Doporučená literatura pro zájemce o hlubší porozumění problematice

    Hamplová, D (2013). Náboženství v české společnosti na prahu 3. tisíciletí.

    Váně, J. (2012). Komunita jako nová naděje.

    • Ad a) Orientace v diskurzech humanitních a sociálních věd: Příklad výzkumu Rozděleni svobodou URL

      Nastudujte si problematiku výzkumu provedeného předními českými sociology a datovými novináři Českého rozhlasu Rozděleni svobodou.

      • Stáhněte si PDF brožuru a vyzkoušejte si on-line kalkulačku.
      • Pročtěte si články na webu Českého rozhlasu, např. článek o 18 štěpících liniích v české společnosti (https://www.irozhlas.cz/zpravy-domov/spolecnost-nazory-postoje-tridy_1909240600_pek).
      • V článku o 18 štěpících liniích v české společnosti se zaměřte na otázku po Bohu: Víra v Boha
      • Zkuste najít odpovědi na tyto otázky:

      Proč je ve všech třídách české společnosti u víry v Boha záporná hodnota? Co to v grafu výzkumu znamená?
      Proč je víra v Boha štěpící linií české společnosti? V čem se liší a v čem podobá ostatním štěpícím liniím popisovaným v článku?
      Co víra v Boha jako štěpící linii znamená pro pastorální teologii? Na co by se měla zaměřit, co by měla zkoumat, a proč?
      Co víra v Boha jako štěpící linii znamená pro pastorační praxi? Lze odvodit závěry, jak v pastorační praxi postupovat, a proč?
      Jaké závěry vyplývají pro pastorální teologii a pastorační praxi z ostatních štěpících linií? 


    • Ad (b) Převzetí epistemologie humanitních a sociálních věd: Vyzkoušejte si dotazník prof. Zulehnera z Vídně Úkol

      Na příští hodinu (27. 10. 2020) máte za úkol, zkusmo nebo naostro vyplnit on-line dotazník prof. Zulehnera z Vídně (https://www.zulehner.org/) - slovensky, španělsky nebo v jiném cizím jazyce.

      Na hodině (tj. 27. 10. 2020) poté probereme, jak podle vás může takový dotazník a výsledky jím zjištěné posloužit pro pastorální teologii a pro pastorační praxi: Co jednotlivé otázky sledují? Proč jsou kladeny? Jaké trendy nebo hypotézy testují? Co je možné odvodit z odpovědí na jednotlivé tematické soubory otázek? Co indikují odpovědi na některé otázky nebo jejich soubory? Atp. V případě dotazů mi pište na mail nebo i sem.