Osnova sekce

  • Osnova tématu

    1. předmět pedagogiky
    2. pedagogická terminologie
    3. pedagogika jako sociální / humanitní věda z hlediska metodologie
    4. vztah pedagogické normativní a explanativní teorie k pedagogické praxi / edukační realitě
    5. různá pojetí pedagogiky, paradigmata v pedagogice
    6. pedagogika v dialogu s postmoderním myšlením: problematika hodnot a objektivity

    Klíčové pojmy

    • výchova (v širším a užším pojetí), vzdělávání, edukace, edukační realita
    • pojem (termín), terminologie, definice (konceptuální, operační/operacionalizovaná), konceptuální rámec
    • „pedagogy“, „Pädagogik“, „education sciences“
    • racionalita, objektivita, empirický původ poznání, dedukce a indukce, jistota a pravděpodobnost
    • přírodní vědy (science), sociální vědy (social sciences), humanitní vědy/obory (humanities)
    • pedagogika jako věda humanitní / sociální
    • humanistické pojetí výchovy, výchova jako vztah
    • pozitivismus, behaviorismus, fenomenologie, hermeneutika
    • moderní (novověké) myšlení a postmoderní myšlení (ve vztahu k pojetí objektivity a subjektivity), diskurz, relativizace, relativismus, autenticita (autentičnost)
    • exaktní věda, normální věda, paradigma, subjektivní pedagogické teorie
    • výzkum, normativní teorie, explorativní (explorační) a explanativní (explanační) teorie, explanace a porozumění, preskriptivní a deskriptivní přístup
    • účel/poslání pedagogiky, instrumentální role pedagogiky (neutrálnost x angažovanost)

    Důležitá jména

    Tomáš Akvinský, René Descartes, Francis Bacon, Auguste Comte, Karl R. Popper, Thomas S. Kuhn
    Pozn. Není třeba učit se životopisy, seznamy děl apod., pouze mít rámcový přehled o tom, kdo a jak z těchto myslitelů přispěl k našemu současnému chápání toho, co považujeme za vědu.

    Studijní materiály

    Audiozáznamy starších přednášek (výklad a komentář k tématu)

    1. Pedagogika jako pojetí praxe, jako věda o výchově a vzdělávání, jako teorie a výzkum edukační reality; Bildung, Erziehung, education, etymologie výrazu "edukace", etymologie výrazu "pedagogika", výchova v širším a užším pojetí.
    2. Předmět zkoumání pedagogiky, výchova v širším a užším pojetí, edukace, edukační realita, vyučování, učení, výuka.
    3. Předmět zkoumání pedagogiky: kde se vyskytuje a jak zkoumat to, co je předmětem zkoumání pedagogiky, výzkum výchovy jako vztahového fenoménu.
    1. Myšlení v pojmech.
    2. Terminologické problémy v pedagogice.

    1. Normativní, explorativní a explanativní funkce pedagogiky a jejich komplementárnost.
    2. Vztah teorie a praxe: normativní, explorativní a explanativní teorie.
    1. Co dělá vědu vědou I: jak se pozná vědecké zkoumání (validita a reliabilita), teorie jako soubor uspořádaných poznatků, věda jako jeden ze způsobů poznávání světa a sdílení se o světě (ve srovnání s uměním a náboženstvím) - objektivita a subjektivita, racionalita, empiričnost.
    2. Co dělá vědu vědou II: teorie a subjektivní teorie; věda = zkoumání + teorie, atributy vědy (jaké poznávání světa můžeme nazvat vědeckým výzkumem): založená na faktech, objektivní, racionální, empirická; pochybnosti o objektivitě a empirii; autokorektivnost vědy jako inspirace pro běžný život.
    3. Co dělá vědu vědou III: věda jako způsob poznávání, který je racionální, empirický a objektivní (podrobnější výklad), problém spolehlivosti metod poznávání, pravděpodobnost vědeckého poznání.
    1. Exkurz do vývoje evropského myšlení: mytické myšlení, Sókratés, kritické myšlení a filosofie jako systematická snaha přijít věcem na kloub, odlišení filosofie a náboženství, Tomáš Akvinský (vztah víry a rozumu), René Descartes (oddělení subjektu a objektu), Francis Bacon (empirický původ poznání a metoda indukce), osvícenství, 19.–20. století (Darwin, Freud), postmoderní myšlení.
    1. Typy věd I (podrobnější výklad s ohledem na vývoj vědy): přírodní vědy (science), sociální vědy (social science), Auguste Comte, vědy humanitní/kulturní (humanities); vztah mezi humanitním a sociálněvědním pojetím pedagogiky.
    2. Typy věd II (stručnější přehled): přírodní (science), sociální (social science), humanitní (humanities); pedagogika v humanitním a sociálněvědním pojetí.
    3. Typy věd III (náročnější výklad s doplněním pozitivistických a fenomenologických přístupů): vědy přírodní (science), vědy sociální (social science, problém objektivity, pozitivistické a fenomenologické pojetí sociálních věd) a humanitní/kulturní (humanities); pedagogika v pozitivistickém sociálněvědním pojetí, fenomenologickém pojetí a v humanitním pojetí.
    4. Paradigma, pozitivistické a fenomenologické paradigma výzkumu, kvantitativní a kvalitativní výzkum, pedagogika jako multiparadigmatická věda; pedagogika jako věda o výchově vs. edukační realita jako předmět pedagogiky jako vědy sociální.