Úvod do pedagogiky
Osnova sekce
-
Tento předmět slouží jako všeobecný úvod do studia moderní pedagogiky a buduje základ pro studium dalších předmětů zabývajících se otázkami jednotlivých pedagogickým disciplín. Důraz je kladen na porozumění pedagogické terminologii a porozumění přístupům, které pedagogiku pojímají jako vědu sociální a jako humanitní (filosofující) obor. Studenti absolvováním předmětu získají:
- znalost základních pedagogických pojmů a jejich systému;
- přehled o disciplínách pedagogiky;
- znalosti o principech vědecké práce a související porozumění možnostem a omezením empirického výzkumu ve vztahu k praxi, vztahu mezi výzkumem, teorií a pedagogickou praxí;
- základní orientaci v soudobých teoriích výchovy a vzdělávání, jejich cílech, hodnotách a historických východiscích.
Předmět nepředpokládá žádné vstupní znalosti nad rámec požadavků přijímacího řízení. Výhodou je předchozí seznámení se s knihou Přehled pedagogiky (J. Průcha) mj. doporučovanou pro přípravu na přijímací zkoušky.
Organizace studia
Výuka je koncipována formou "flipped classroom", což by se dalo přeložit jako "výuka postavená na hlavu". Co to znamená? Oproti běžnému modelu, kdy nejprve probíhá kontaktní výuka, ve které studenti dostávají následné úkoly, je tento předmět postaven přesně naopak: očekává se, že se – vždy v předstihu před kontaktní výukou – budete průběžně seznamovat s novým učivem, pomocí zde zpřístupněných studijních materiálů. Pokud to uděláte, můžeme čas kontaktní výuky využít k ověření, jak jste učivu porozuměli, k probrání obtížnějších pasáží, k diskusi, k upozornění na související zajímavosti nebo aktualizaci některých informací – a především k propojení učiva s vaší zkušeností, abyste si to, co se učíte, dovedli lépe představit a lépe tomu porozuměli.
V prezenční formě studia je předmět organizován v podobě 2 hod. přednášek týdně, ale nečekejte klasickou přednášku. Přednášku chápejte pouze jako organizační formu vysokoškolské výuky, kde není povinná účast. Výuky se tedy nemusíte účastnit (zvlášť pokud nebudete připraveni, nemělo by to ani velký smysl), ale můžete ji vzít jako příležitost společně objevovat lepší porozumění pedagogice (vlastně se tedy bude jednat o "dobrovolný seminář", který ale bude dávat smysl jen tehdy, pokud budete chodit připravení).
Čas výuky rozvrhovaný jako "přednáška" neslouží primárně k výkladu nového učiva (ten máte k dispozici zde), ale ke konzultaci složitějších aspektů učiva na základě otázek, které si připravíte. Případně se můžeme zaměřit na průběžné ověřování, jak jste studovanému učivu porozuměli, a zbylý čas můžeme využít jako příležitost pro prohlubování témat dle Vašeho zájmu (pokud přijdete s vlastními náměty nebo se budete doptávat v návaznosti na to, čemu se budeme ve výuce společně věnovat). Účast na přednáškách není povinná, slouží primárně jako pomoc pro Vaši přípravu na zkoušku (pokud se ale nebudete průběžně připravovat, nebude s čím pomáhat ;-).
V kombinované formě studia je předmět organizován v podobě 8 hod. rozvrhovaných do dvou bloků konzultací za semestr, ale dle svých možností a zájmu se můžete zapojit i do výuky PS. První rozvrhovaná konzultace bude věnována uvedení do předmětu, představení základní struktury učiva pro snadnější orientaci a případným otázkám, které již budete mít. Obsah druhé rozvrhované konzultace bude vycházet primárně z Vašich otázek k prostudované literatuře, věnovat se budeme výkladu vybraných obtížnějších pasáží. Aby bylo možné čas druhé konzultace využít v souladu s tímto záměrem, studijní materiály, které máte zde k dispozici, je třeba prostudovat předem (alespoň první celkové seznámení s obsahem předmětu, než budete materiály studovat a procházet podruhé v rámci podrobnější přípravy na zkoušku). Čas rozvrhovaných konzultací neslouží primárně k výkladu nového učiva (ten máte k dispozici v tomto online kurzu), ale ke konzultaci složitějších aspektů učiva na základě Vašich otázek, k ověřování porozumění studovanému učivu, příapdně jako příležitost k prohlubování témat dle Vašeho zájmu. Účast na konzultacích není povinná. Zároveň máte možnost využít skupinu v MS Teams ke společným diskusím o předmětu a můžeme případně domluvit společné konzultace dle potřeby i během semestru, pokud se na mne obrátíte.
Studijní materiály
U každého tématu máte k dispozici:
- výběr studijních textů (jeden text složený z vybraných pasáží více publikací – odkazy na publikace vždy vedou k témuž textu, ve kterém máte vše pohromadě, proto se nelekejte, pokud se vám opakovaně otevře totéž) a
- audiozáznamy z přednášek z let 2006–2019 (ze záznamů byly vybrány příslušné pasáže a záznamy byly technicky upraveny – střih, snížení šumu, úprava hlasitosti apod.).
Důležité je začít včas. Zkuste se "hecnout" a studijní materiály k úvodnímu tématu si projděte ještě před začátkem výuky v prvním týdnu.
Kromě zmíněných povinných studijních materiálů máte u jednotlivých témat odkazy na další zdroje. Ty využijte podle svého zájmu.
Vedle ostatní literatury, kterou máte uvedenu dále, doporučuji jako referenční pomůcku tento slovník: PRŮCHA, J.; WALTEROVÁ, E.; MAREŠ, J. Pedagogický slovník. 7. vyd. Praha: Portál, 2013. ISBN 978-80-262-0403-9.
-
Osnova tématu
- studium pedagogiky v kontextu studia vychovatelství/učitelství
- proč se zabývat pedagogikou (potenciální přínos studia oboru, možnosti a meze, rozdíl mezi „laickým“ a „odborným“ přístupem k výchově a vzdělávání)
- vztah mezi pojmy výchova/vzdělávání a pedagogika
- různé chápání vztahu mezi teorií a praxí
Klíčové pojmy
- pedagogika, výchova a vzdělávání, učitelství, vychovatelství, neučitelská pedagogika
- studijní program, oblast vzdělávání, vědní obor
- teorie (jako uspořádaný soubor poznatků o praxi), teorie (jako uspořádaný soubor doporučení pro praxi), praxe
- laik, odborník
- ideologie
Studijní materiály
- HAVLÍN, J. Za pevné sjednocení ideologie s praxí. Pedagogika, 5/1980, s. 557–558.
- PRŮCHA, J. Moderní pedagogika, s. 13–14, 19–27, 32–33, 43, 46–49.
- SKALKOVÁ, J. Pedagogika a výzvy nové doby, s. 11–32.
- heslo pedagogika uvedené v Pedagogickém slovníku (Průcha, Walterová, Mareš).
- heslo theory na anglické Wikipedii
Audiozáznamy starších přednášek (výklad a komentář k tématu)
- Úvod do studia předmětu.
- Úvod: přínos studia pro praxi, vztah studia, teorie a praxe, rozdíl mezi odborníkem a laikem, profese a věda (učitelství, vychovatelství, pedagogika), "neužitečnost" vědy.
- Vztah pedagogiky a vychovatelství, pedagogika volného času jako studijní program připravující na profesi a jako vědní disciplína; problém doporučení pro praxi, problém unáhlených zobecnění a intuice, problém propojování studia vědeckých poznatků s praxí.
- Rozdíl mezi pedagogikou a vychovatelstvím, rozdíl mezi odborníkem a laikem, pojem, výchova a vzdělávání, smysl učení se pojmům.
- Rozdíl mezi odborným a laickým přístupem, důležitost terminologie (pedagogika jako anatomie edukační reality); omezení vědy při snaze poznat fenomény výchovy a vzdělávání.
- Vztah mezi pojmy výchova, vzdělávání a pedagogika, metafory výchovy (vštěpování, rozvíjení), znalosti a informace, vymezení výchovy a vzdělávání, education, Bildung, Erziehung.
- Závěrečná rekapitulace: pedagogika a vychovatelství, učení jako jádro edukace, pedagogika jako hledání odpovědi na otázku, jak někomu pomoci něco se naučit; vztah teorie a praxe: teorie jako nahlížení praxe (popis praxe, systém poznatků o praxi),
subjektivní teorie, normativní teorie (jako předpis, jaká má praxe být); tradiční a moderní pedagogika, problém hodnotové neutrálnosti a nezaujatosti vědy.
-
Osnova tématu
- předmět pedagogiky
- pedagogická terminologie
- pedagogika jako sociální / humanitní věda z hlediska metodologie
- vztah pedagogické normativní a explanativní teorie k pedagogické praxi / edukační realitě
- různá pojetí pedagogiky, paradigmata v pedagogice
- pedagogika v dialogu s postmoderním myšlením: problematika hodnot a objektivity
Klíčové pojmy
- výchova (v širším a užším pojetí), vzdělávání, edukace, edukační realita
- pojem (termín), terminologie, definice (konceptuální, operační/operacionalizovaná), konceptuální rámec
- „pedagogy“, „Pädagogik“, „education sciences“
- racionalita, objektivita, empirický původ poznání, dedukce a indukce, jistota a pravděpodobnost
- přírodní vědy (science), sociální vědy (social sciences), humanitní vědy/obory (humanities)
- pedagogika jako věda humanitní / sociální
- humanistické pojetí výchovy, výchova jako vztah
- pozitivismus, behaviorismus, fenomenologie, hermeneutika
- moderní (novověké) myšlení a postmoderní myšlení (ve vztahu k pojetí objektivity a subjektivity), diskurz, relativizace, relativismus, autenticita (autentičnost)
- exaktní věda, normální věda, paradigma, subjektivní pedagogické teorie
- výzkum, normativní teorie, explorativní (explorační) a explanativní (explanační) teorie, explanace a porozumění, preskriptivní a deskriptivní přístup
- účel/poslání pedagogiky, instrumentální role pedagogiky (neutrálnost x angažovanost)
Důležitá jména
Tomáš Akvinský, René Descartes, Francis Bacon, Auguste Comte, Karl R. Popper, Thomas S. Kuhn
Pozn. Není třeba učit se životopisy, seznamy děl apod., pouze mít rámcový přehled o tom, kdo a jak z těchto myslitelů přispěl k našemu současnému chápání toho, co považujeme za vědu.Studijní materiály
- PRŮCHA, J. Přehled pedagogiky; Úvod do studia oboru, s. 13–24.
- PRŮCHA, J. Moderní pedagogika, s. 27–32, 35–42, 44–45, 54–72.
- SKALKOVÁ, J. Pedagogika a výzvy nové doby, s. 33–52.
Audiozáznamy starších přednášek (výklad a komentář k tématu)
- Pedagogika jako pojetí praxe, jako věda o výchově a vzdělávání, jako teorie a výzkum edukační reality; Bildung, Erziehung, education, etymologie výrazu "edukace", etymologie výrazu "pedagogika", výchova v širším a užším pojetí.
- Předmět zkoumání pedagogiky, výchova v širším a užším pojetí, edukace, edukační realita, vyučování, učení, výuka.
- Předmět zkoumání pedagogiky: kde se vyskytuje a jak zkoumat to, co je předmětem zkoumání pedagogiky, výzkum výchovy jako vztahového fenoménu.
- Myšlení v pojmech.
- Terminologické problémy v pedagogice.
- Normativní, explorativní a explanativní funkce pedagogiky a jejich komplementárnost.
- Vztah teorie a praxe: normativní, explorativní a explanativní teorie.
- Co dělá vědu vědou I: jak se pozná vědecké zkoumání (validita a reliabilita), teorie jako soubor uspořádaných poznatků, věda jako jeden ze způsobů poznávání světa a sdílení se o světě (ve srovnání s uměním a náboženstvím) - objektivita a subjektivita, racionalita, empiričnost.
- Co dělá vědu vědou II: teorie a subjektivní teorie; věda = zkoumání + teorie, atributy vědy (jaké poznávání světa můžeme nazvat vědeckým výzkumem): založená na faktech, objektivní, racionální, empirická; pochybnosti o objektivitě a empirii; autokorektivnost vědy jako inspirace pro běžný život.
- Co dělá vědu vědou III: věda jako způsob poznávání, který je racionální, empirický a objektivní (podrobnější výklad), problém spolehlivosti metod poznávání, pravděpodobnost vědeckého poznání.
- Exkurz do vývoje evropského myšlení: mytické myšlení, Sókratés, kritické myšlení a filosofie jako systematická snaha přijít věcem na kloub, odlišení filosofie a náboženství, Tomáš Akvinský (vztah víry a rozumu), René Descartes (oddělení subjektu a objektu), Francis Bacon (empirický původ poznání a metoda indukce), osvícenství, 19.–20. století (Darwin, Freud), postmoderní myšlení.
- Typy věd I (podrobnější výklad s ohledem na vývoj vědy): přírodní vědy (science), sociální vědy (social science), Auguste Comte, vědy humanitní/kulturní (humanities); vztah mezi humanitním a sociálněvědním pojetím pedagogiky.
- Typy věd II (stručnější přehled): přírodní (science), sociální (social science), humanitní (humanities); pedagogika v humanitním a sociálněvědním pojetí.
- Typy věd III (náročnější výklad s doplněním pozitivistických a fenomenologických přístupů): vědy přírodní (science), vědy sociální (social science, problém objektivity, pozitivistické a fenomenologické pojetí sociálních věd) a humanitní/kulturní (humanities); pedagogika v pozitivistickém sociálněvědním pojetí, fenomenologickém pojetí a v humanitním pojetí.
- Paradigma, pozitivistické a fenomenologické paradigma výzkumu, kvantitativní a kvalitativní výzkum, pedagogika jako multiparadigmatická věda; pedagogika jako věda o výchově vs. edukační realita jako předmět pedagogiky jako vědy sociální.
-
Osnova tématu
- kritérium konstituovanosti
- struktura oboru, přehled disciplín (jejich charakteristika, základní otázky)
- vztah pedagogiky k ostatním vědám
Komentář
Téma je srozumitelně a poměrně vyčerpávajícím způsobem zpracováno v knize Přehled pedagogiky (viz studijní text), případně je možné doplnit si informace z Pedagogické encyklopedie (ed. J. Průcha). Při charakteristice jednotlivých disciplín není nutné zaměřovat se na podrobnosti, stačí dokázat každou disciplínu charakterizovat příklady několika klíčových otázek či problémů, které zkoumá. Tématu nebude v rámci výuky věnován prostor (pokud nebudou dotazy).Klíčové pojmy
- sociologický pohled na otázku „co je věda“ (kritérium konstituovanosti)
- klasifikace pedagogických disciplín, hraniční (pomezní) disciplína, interdisciplinarita
- obecná pedagogika (jako teorie výchovy x jako teorie edukační reality)
- dějiny pedagogiky, dějiny školství, komeniologie
- srovnávací pedagogika
- filozofie výchovy, teorie výchovy, sociologie výchovy
- pedagogická antropologie, kulturní antropologie, teologická antropologie, vztah antropologie a etiky
- pedagogická psychologie, vztah pedagogiky, psychologie a etiky
- speciální pedagogika, sociální pedagogika
- pedagogika volného času, andragogika, celoživotní učení
- obecná didaktika, oborové a předmětové didaktiky, psychodidaktika, technologie vzdělávání
- pedagogická evaluace, pedagogická diagnostika
- pedeutologie
- teorie řízení školství, vzdělávací politika, ekonomie vzdělávání (x ekonomika vzdělávání)
- pedagogická prognostika
Studijní materiály
Audiozáznamy starších přednášek (výklad a komentář k tématu)
- Pedagogika z pohledu sociologie vědy: předmět zkoumání pedagogiky (pedagogika jako věda zkoumající edukační realitu x věda o výchově a vzdělávání), rozdíl filosofického a sociologického pohledu na vědu, kritérium konstituovanosti, pedagogické disciplíny a interdisciplinarita, komentář ke studiu přehledu pedagogiky.
-
Osnova tématu
- druhy pedagogického výzkumu
- základní výzkumné metody
- zdroje informací, institucionální základna pedagogického výzkumu
- validita a reliabilita
- rozlišení faktu a interpretace
- objektivita a subjektivita (základní východiska behaviorálních a fenomenologických přístupů k poznávání skutečnosti)
Komentář
V předmětu Úvod do pedagogiky nejde ještě o průpravu pro realizaci vlastního výzkumu. V tomto tématu tedy stačí pouze „pasivní znalost“, tj. porozumění významu níže uvedených pojmů (pokud na ně při četbě narazíte) a rámcový přehled o repertoáru výzkumných metod a zdrojích informací o pedagogickém výzkumu.
Klíčové pojmy
- determinanta, faktor, poznatek, kauzalita, proměnná, teorie a hypotéza, předpoklad, fakta a interpretace, verifikace a falzifikace (ověřování hypotéz)
- kvantitativní a kvalitativní výzkum, základní a aplikovaný výzkum, teoretický a empirický výzkum, akční a strategicko-koncepční výzkum, laboratorní a terénní výzkum, longitudinální výzkum, školní etnografie, případová studie (kazuistika), monodisciplinární / interdisciplinární / transdisciplinární přístup, deskriptivní / diagnostický / explorativní / evaluační přístup
- věrohodnost výzkumu (prokazatelnost a ověřitelnost), validita, reliabilita, reprezentativnost
- výzkumné metody, nástroje a plány výzkumu: pozorování, dotazování / dotazník, rozhovor, experiment, sociometrie, škálování, projektivní metody, didaktické testy, analýza produktů činnosti, obsahová analýza, metaanalýza
- odborné časopisy: Pedagogika, Pedagogická orientace, Orbis Scholae, Studia Paedagogica, Aula, Speciální pedagogika,…
- populárně-naučné časopisy a profesní tisk: Gymnasion, Informatorium 3-8, Komenský, Moderní vyučování, Učitelské noviny, Učitelské listy
- Pedagogický slovník, Pedagogická encyklopedie
- MŠMT, Česká asociace pedagogického výzkumu, Česká pedagogická společnost, Národní ústav pro vzdělávání, Národní institut pro další vzdělávání, Národní pedagogické muzeum a knihovna J.A.Komenského, Národní knihovna ČR, IBE, EURYDICE, ERIC, UNESCO, OECD
Studijní materiály
- PRŮCHA, J. Přehled pedagogiky; Úvod do studia oboru, s. 185–210, 223–232.
- PRŮCHA, J. Moderní pedagogika, s. 45–46, 49–52, 423–430.
Audiozáznamy starších přednášek (výklad a komentář k tématu)
- Úvod - vědecký způsob myšlení jako inspirace pro praktický život: vychovatelství jako profese, řemeslo, nebo umění; poznatky se odvíjejí od způsobu poznávání, přínos studia metodologie; racionalita, objektivita, empirické poznání (opakování); "Vím, že nevím."
- Předmět pedagogiky: edukační procesy a konstrukty, edukační prostředí, edukační realita jako objektivně se vyskytující skutečnost; edukace a problém objektivity - Je možný objektivní výzkum v pedagogice?
- Druhy pedagogického výzkumu (základní a aplikovaný, empirický a teoretický, akční a strategicko-koncepční, terénní a laboratorní, kvantitativní a kvalitativní), reprezentativnost.
- Kvantitativní a kvalitativní výzkum, pozitivismus a fenomenologie.
- Validita a reliabilita, metody výzkumu (testování, rozhovor, dotazování, pozorování, analýza produktů činnosti, projektivní metody, obsahová analýza, experiment).
- Verifikace a falzifikace, hypotéza, teorie (pokročilejší výklad), fakta a vztahy mezi jevy (limity empirického poznání x konstruktivismus a fenomenologie), kritika neempirických věd, kritika objektivnosti sociálních věd.
- Fakta a interpretace.
- Komentář k samostudiu.
-
Osnova tématu
- výchova a vzdělávání x edukační realita
- edukační prostředí (v mikro-, mezo-, makro- perspektivě)
- edukační procesy a jejich determinanty
Klíčové pojmy
- edukační realita, edukační procesy, edukační prostředí, edukační konstrukty
- bezděčné, záměrné, řízené učení; intencionalita
- struktura edukačního procesu, vstupní determinanty, kontext, multifaktorová povaha edukačních procesů
- socializace, výchova, vzdělávání, enkulturace
- vzdělání x výcvik
- výchova a vzdělávání, edukace, edukátor, edukant
- výuka, učení, vyučování
Studijní materiály
- PRŮCHA, J. Moderní pedagogika, s. 73–105.
- Heslo výchova v Pedagogickém slovníku (Průcha, Walterová, Mareš).
Audiozáznamy starších přednášek (výklad a komentář k tématu)
- Co je předmětem pedagogiky: výchova a vzdělávání (proces definování), pojem edukace.
- Terminologie jako konceptuální rámec pro zachycení zkušenosti/skutečnosti, pedagogika jako věda o výchově a vzdělávání vs. věda zkoumající edukační realitu: edukační procesy, edukační prostředí, edukační konstrukty; normativní, explorativní a explanativní pojetí vztahu teorie a praxe.
- Edukační realita, edukační konstrukty a procesy, edukační prostředí; proces učení jako podstata edukace/edukační reality, učení bezděčné, záměrné a řízené.
- Co znamená výraz "edukační" (Proč vymezení "výchovně-vzdělávací" nestačí?); učení, výchova a vyučování, učení jako základ vzdělávání a výchovy, učení bezděčné, záměrné a řízené; edukační média, edukační procesy a konstrukty, edukant, edukátor, pedagog, pedagogický pracovník.
- Struktura edukačního procesu, determinanty edukačního procesu, multifaktorová povaha edukačních procesů.
- Pojmy enkulturace a socializace.
- Pojmy vzdělání a výcvik, význam pojmů pro myšlení.
- Rekapitulace: specifika pedagogiky oproti ostatním vědním disciplínám, výchova a vzdělávání jako pojmy odrážející různé pohledy na tutéž skutečnost, edukační procesy a edukační konstrukty, edukační realita; učení bezděčné, záměrné a řízené, učení jako jádro edukace; pozitivistická východiska definice edukační reality (komentář ke kontrolním otázkám); didaktický trojúhelník (učitel–žák–učivo); pojem výchova v Pedagogickém slovníku (část definice): výchova jako záměrné působení, pojetí výchovy zdůrazňující roli subjektu výchovy, výchova jako interakce.
-
Osnova tématu
- cíle a hodnoty ve výchově
- vzdělávací politika (Strategie vzdělávací politiky České republiky do roku 2030+)
- soudobé koncepce výchovy a vzdělávání a jejich historická východiska
Klíčové pojmy
- cíle (záměry) výchovy a vzdělávání, školská politika, priority, koncepce, strategie
- cíle a hodnoty
- subjektivní teorie výchovy, pedagogické myšlení
- postmoderní (poststrukturalistická) kritika školy jako nástroje politické moci
- personalistické teorie a pedocentrismus
- technologické teorie výchovy a vzdělávání, výchova jako nástroj ekonomické (re)produkce
- esencialismus, výchova jako nástroj kulturní (re)produkce
- akademické koncepce vzdělávání
- spiritualistické/idealistické koncepce výchovy a vzdělávání
- kognitivně psychologické teorie výchovy a vzdělávání
- sociálně-kritické (neo)marxistické koncepce výchovy a vzdělávání
- postpedagogické odmítnutí výchovy
Důležitá jména
Sókratés, Platón, Jan Amos Komenský, Jean Jacques Rousseau, John Dewey, Rudolf Steiner, Maria Montessori, Anton Semjonovič Makarenko, Ellen Key, Alexander Sutherland Neill, Erich Fromm, Ivan Illich, Paulo Freire
(Není třeba učit se životopisy, seznamy děl apod., pouze mít rámcový přehled, kdo z těchto myslitelů jak přispěl k našemu současnému chápání toho, co považujeme za cíle výchovy a vzdělávání.)Studijní materiály
Audiozáznamy starších přednášek (výklad a komentář k tématu)
- Zdroje pedagogického myšlení; vzdělání jako politikum, Platón a totalitní myšlení v pedagogice; idealistická a realistická (funkcionalistická) orientace vzdělání, sofisté a Sokrates; hodnotový rámec výchovy, schéma struktury vzdělávací koncepce
- Rezignace na hodnoty; koncepce vzdělávání podle hodnot a cílů, které prosazují (idealistické/spiritualistické, akademické, esencialistické, sociálně/materiálně funkcionalistické, sociálně kritické, "antikoncepce" - anti/postpedagogika)
Doporučené studijní materiály
- Rámcový vzdělávací program pro základní vzdělávání.
- Strategie vzdělávací politiky České republiky do roku 2030+.
- K tématu směřování českého školství doporučuji např. některé podněty zařazené do diskuse organizované sdružením Lípa, konkrétně č. 28/2 z roku 2011: „Kam směřuje české vzdělávání“.
-
Osnova tématu
- Žák jako subjekt edukace vs. „tradiční“ definice výchovy
- Výchova jako… (záměrné působení, interakce, doprovázení, vytváření podnětných situací)
- Psychologie učení a její důsledky pro pojetí edukace
- Vybrané problémy sociologie výchovy
Klíčové pojmy
- subjekt, objekt
- behavioristický model učení, konstruktivistický model učení, sociální konstruktivismus, kognitivní socializace, zóna nejbližšího vývoje, pedagog jako facilitátor
- inteligence, teorie rozmanitých (mnohačetných) inteligencí, vrozená x podmíněná prostředím, teorie (inteligenčního) deficitu
- vzdělávací příležitosti, deprivace (kulturní, sociální, jazyková), učební (studijní) předpoklady, vzdělávací dráha
- pozitivní diskriminace (affirmative action)
- sociální determinanty edukace, Bernsteinova teorie determinovanosti vzdělávání, teorie jazykového deficitu
- mastery learning
- koedukace
Důležitá jména
F. Skinner, J. S. Bruner , J. Piaget, L. S. Vygotskij, V. Příhoda, A. Binet, H. Gardner, A. Jensen, H. J. Eysenck, J. S. Coleman, B. Bernstein, W. Labov, B. S. Bloom
Studijní materiály k povinnému prostudování
Audiozáznamy starších přednášek (výklad a komentář k tématu)
- Úvod: pojem edukant, výrazy subjekt a objekt vs. definice výchovy v Pedagogickém slovníku.
- Je žák subjekt, nebo objekt edukace – vzhledem k různým definicím výchovy? Výchova jako záměrné působení, výchova jako interakce, výchova jako záměrné vytváření podmínek.
- Vývoj porozumění tomu, co je učení a myšlení, a důsledky pro pedagogickou práci - paradigmata učení: asocianismus, behaviorismus (S-R) a neobehaviorismus (S-O-R), konstruktivismus (Jean Piaget, prekoncept, kognitivní konflikt, asimilace, akomodace).
- Psychologické a etické hledisko skutečnosti, že žák je subjektem edukace; rekapuitulace definic výchovy ve vztahu k paradigmatům teorie učení; sociální konstruktivismus (Lev Semjonovič Vygotskij, myšlení a řeč, zóna nejbližšího vývoje).
-
Osnova tématu
- učitel a vychovatel: podobnosti a rozdíly profese, vzájemný vztah
- profesní standardy a problémy profesionalizace učitelství / vychovatelství
- profesní dráha učitele/vychovatele
- charakteristika pedagogického pracovníka dle zákona 563/2004 Sb.
Klíčové pojmy
- učitel, vychovatel, edukátor, pedagogický pracovník (zákon o pedagogických pracovnících)
- profese (ve významu užívaném v sociologii), složky profesní kompetence učitele/vychovatele, feminizace, prestiž
- profesní dráha učitele/vychovatele (začínající, expert, vyhasínající), syndrom vyhoření
- osobnostní charakteristiky učitele/vychovatele
- pedagogické myšlení učitele/vychovatele, subjektivní pedagogické teorie
- teorie kauzálních atribucí, pygmalionský efekt / sebesplňující předpověď
Studijní materiály
- PRŮCHA, J. Moderní pedagogika, s. 171–234.
- Zákon č. 563/2004 Sb., o pedagogických pracovnících (stačí rámcová orientace, přehled o vymezených kategoriích pedagogických pracovníků)
Audiozáznamy starších přednášek (výklad a komentář k tématu)
- Kdo je to edukátor (proces definování), pojmy učitel, vychovatel, pedagog, kvalifikace, kvalifikace podle zákona o vysokých školách, kvalifikace podle zákona o pedagogických pracovnících, pedagogický pracovník, vztah edukanta a edukátora v rámci "didaktického trojúhelníku", výchovné a vzdělávací aspekty pedagogické práce; komentář ke studijním textům; komentář k otázce č. 12 ("člověk člověku učivem").
- V čem spočívá role pedagoga: vedení a vyvádění (Platónova metafora jeskyně), pedagog jako facilitátor, řízení a vedení; komentář ke studijním textům.
Doporučené materiály k dalšímu studiu
- Vzhledem k aktuálnosti (a kontroverznosti) tématu doporučuji „vygooglovat“ heslo standard profese učitele a podívat se na několik odkazů (porovnat oficiální dokumenty, komentáře v diskusích apod.). V této souvislosti doporučuji zajímavý nástroj pro sebehodnocení učitele (do jisté míry lze aplikovat také na další pedagogické profese) nazvaný Rámec profesních kvalit učitele.
- K tématu "subjektivné pedagogické teorie" doporučuji stať T. Janíka Subjektivní teorie učitelů a možnosti jejich výzkumu.
-
Osnova tématu
- základy teorie kurikula
- kurikulární reforma v České republice, systém kurikulárních dokumentů
Klíčové pojmy
- kurikulum, zprostředkující (means-end) x vstřícné/zkušenostní (encounter) pojetí kurikula
- formy / fáze kurikula (koncepční, projektová, realizační, rezultátová, efektová); kurikulum zamýšlené, realizované a dosažené
- dimenze kurikula (ideová, obsahová, organizační, metodická)
- formální kurikulum, neformální kurikulum, skryté kurikulum, nulové kurikulum
- kurikulární reforma, národní kurikulum, RVP, ŠVP, klíčové kompetence
Studijní materiály
- PRŮCHA, J. Moderní pedagogika, s. 235–268.
- Rámcový vzdělávací program pro základní vzdělávání, s. 5–6.
Audiozáznamy starších přednášek (výklad a komentář k tématu)
- Etymologie a vymezení pojmu kurikulum, definice ve vztahu ke koncepcím vzdělávání, kurikulum jako konceptuální rámec pro popis edukace: fáze, formy, dimenze a roviny kurikula.
- Pojem kurikulum ve vztahu k dalším pojmům: obsah edukace, učivo, nulové kurikulum, národní kurikulum, skryté kurikulum, formální a neformální kurikulum; zprostředkující a vstřícné pojetí kurikula.
- Kurikulární reforma, RVP a ŠVP, struktura vzdělávacího programu.
-
Osnova tématu
- individuální a skupinová edukace
- školy a školská zařízení
- vzdělávací systém a ISCED 2011
- kvalita školy (vzdělávací instituce) a problém (auto)evaluace
Klíčové pojmy
- funkce školy (instituce pro řízenou edukaci): personalizační, kvalifikační, socializační, integrační
- kvalita školy, efektivnost školy, hodnocení, evaluace, autoevaluace, Česká školní inspekce
- kritérium, komparace, indikátor
- psychosociální klima
- normovaný čas vyučování, reálný čas vyučování, příležitost k učení, čas pokrytý učivem, čas aktivního učení
- Key Data on Education in Europe, Education at a Glance: OECD indicators
- ISCED (2011) 0–8: vzdělávání v raném dětství (preprimární) / primární / nižší sekundární / vyšší sekundární / postsekundární neterciární / krátký cyklus terciárního vzdělávání / bakalářská / magisterská / doktorská nebo jí odpovídající úroveň
Studijní materiály
Audiozáznamy starších přednášek (výklad a komentář k tématu)
- Institucionalizace edukace, funkce edukačních institucí, kvalita vzdělávacích institucí a problém jejího měření, komparace, ISCED.
Doporučené materiály k dalšímu studiu
- K tématu kvalita školy a autoevaluace doporučuji navštívit web projektu Cesta ke kvalitě, zejm. přehled kritérií uvedených jako oblasti kvality školy, některé evaluační nástroje a související publikace. Mezi evaluačními nástroji lze najít také ty, které se týkají zjišťování a hodnocení klimatu školy, třídy nebo učitelského sboru – může to být způsob, jak více do hloubky porozumět také tomuto bodu.
-
Osnova tématu
- výsledky a efekty edukace
- zjišťování vzdělávacích výsledků jako nástroj vzdělávací politiky
- kvalita ve vzdělávání
- efektivnost a akontabilita
Klíčové pojmy
- cíle, výsledky a efekty edukace
- pedagogická evaluace: kvalita, hodnocení, evaluace, kritéria, standardy, přidaná hodnota, akontabilita ve vzdělávání, výkonnost, efektivnost (efektivita) a přínos
- OECD, PISA, TIMSS, PIRLS
Studijní materiály
Audiozáznamy starších přednášek (výklad a komentář k tématu)
- Vztah mezi výsledky a efekty edukace, vzdělávací výsledky (znalosti, dovednosti, vědomosti, schopnosti, hodnoty, postoje); problém výzkumu efektů edukace; problém záměny výsledku a hodnocení.
- Zjišťování vzdělávacích výsledků jako nástroj vzdělávací politiky, PISA; akontabilita; efektivita a přínos; kvalita vzdělávání, standardy kvality, evaluační standardy; přidaná hodnota.
Doporučené studijní materiály a další zdroje
- Web České školní inspekce (odkazy na české zprávy z výzkumů PISA, TIMSS, PIRLS aj.)
- Web MŠMT "PISA in Focus" (odkazy na tematické zprávy PISA)
- Programme for International Student Assessment (PISA)
- Programme for the International Assessment of Adult Competencies (PIAAC)
- Progress in International Reading Literacy Study (PIRLS)
- International Civic and Citizenship Education Study (ICCS)
- International Computer and Information Literacy Study (ICILS)
- International Association for the Evaluation of Educational Achievement (IEA)
- Organisation for Economic Co-operation and Development (OECD) - Education
- Rámcový vzdělávací program pro základní vzdělávání, pasáže věnované očekávaným výstupům
- K tématu využití či zneužití mezinárodních srovnávacích výzkumů vzdělávací politikou doporučuji stať O. Kaščáka a B. Pupaly PISA v kritickej perspektíve (1. číslo časopisu Orbis Scholae z roku 2011) a diskusní příspěvek S. Štecha PISA – nástroj vzdělávací politiky nebo výzkumná metoda? (tamtéž).
-
Téma je zařazeno jako rozšiřující, jeho obsah se odvíjí od od zájmu studentů a od času, který je v rámci semestru k dispozici. Vychází primárně z otázek a zájmu studentů, resp. z podnětů a materiálů, které studenti do výuky přinesou. Jedná se o téma doplňující výklad základních tematických okruhů s cílem propojit uvedení do pedagogiky s aktuálně diskutovanými společenskými tématy a tématy pedagogického výzkumu. Na příkladech různých způsobů prezentace výzkumných zjištění, praktických doporučení, názorů apod. by měli studenti porozumět odlišnostem stylu primárních vědeckých studií, stylu populárně naučného a stylu publikací, které nemají ráz odborný, resp. vědecký.
Osnova tématu
- Aktuální trendy ve výchově a vzdělávání (dle zájmu a dotazů studentů)
- Příklady pedagogických výzkumů
Doporučené studijní materiály
- Příklady výzkumných studií
- Internetové portály věnované problematice výchovy a vzdělávání
- Internetové portály odborných a populárně-naučných časopisů věnovaných pedagogické problematice
Otázky a úkoly
- Najděte internetové stránky (alespoň dva české portály), na nichž jsou publikovány odborné výzkumné studie s pedagogickou problematikou.
- Najděte internetové stránky, na nichž jsou prezentovány populární formou vědecké poznatky z oblasti pedagogiky nebo příbuzných disciplín.
- Najděte internetové stránky zveřejňující profesně-odborné informace pro pedagogickou veřejnost.
- Najděte internetové stránky, na nichž jsou prezentovány názory na pedagogickou problematiku neodborného charakteru.
- Jaká témata jsou aktuálně diskutována v odborných pedagogických periodikách?
- Jaká pedagogická témata jsou diskutována mezi „laickou veřejností“ a obecně v médiích?
- Pokud v rámci výše uvedeného narazíte na něco, co Vás zaujme, a budete to považovat za zajímavé téma nebo otázku i pro ostatní, přineste námět do výuky.
- Jmenujte několik kritérií, podle nichž je možné odlišit publikace odborné, populárně naučné a neodborné či „pavědecké“.
-
-
Test náhodně nabízí 53 otázek z 401, které jsou aktuálně k dispozici, a to tak, aby otázky zasahovaly do všech témat kurzu. Jedná se o ověření, zda si pamatujete základní fakta předmětu, o která byste se měli opírat, chcete-li zvládnout náročnější otevřené otázky. V rámci přípravy na zkoušku je vhodné věnovat pozornost také otevřeným kontrolním otázkám uvedeným u jednotlivých témat a zkoušet si samostatně formulovat, jak učivu rozumíte (ať už v rámci výuky, při opakování učiva se spolužáky nebo při konzultacích). Tento test považujte pouze za pomůcku diagnostikující základní předpoklady pro absolvování závěrečné zkoušky. Úspěch v testu automaticky neznamená úspěch při písemné zkoušce, protože test ověřuje především úroveň zapamatování a pasivní znalost (rozpoznání správné varianty). Zkouška se zaměřuje především na úroveň porozumění nebo na vyšší úrovně zvládnutí učiva předmětu a také na schopnost odpovědi samostatně formulovat. V testu můžete získat max. 100 bodů. Méně než 60 bodů znamená nedostatek znalostí. Pro úspěšné zvládnutí zkoušky a dobrý pocit ze zvládnutí předmětu doporučuji usilovat o 80 a více bodů (samozřejmě studiem textů a poslechem nahrávek, nikoli pouze opakovaným zkoušením si testu).
-