Otázky, úkoly a doplňkové materiály k opakování a procvičování

1. Na příkladu z pedagogické praxe vysvětlete, jak souvisejí hodnoty a cíle.
2. Proč není v současné době jednoduché (někteří dokonce tvrdí že to není vůbec možné) formulovat nějaké obecně přijatelné cíle vzdělávání? (Svoji argumentaci byste měli mj. propojit s bodem postmoderní myšlení uvedeným ve druhém tématu.) Měla by se pedagogika snažit takové cíle stanovit?
3. Uveďte příklady několika cílů aktuální vzdělávací politiky v ČR. (Prolistujte si dokument Strategie vzdělávací politiky České republiky do roku 2030+ a podívejte se, jak jsou zde formulovány cíle a priority této strategie.)
4. Najděte si Rámcový vzdělávací program pro základní vzdělávání a v tomto dokumentu se podívejte na pasáže věnované cílům vzdělávání. Kterým vzdělávacím koncepcím (viz povinný studijní text k tomuto tématu, s. 5–7) tyto cíle odpovídají?
5. „Věda (alespoň ve funkcionalistickém, resp. pozitivistickém smyslu) překračuje své kompetence, když se snaží stanovit cíle vzdělávání, které obecně nemají empirický, objektivní charakter, ale jsou spojeny s hodnotovými soudy. Pedagogická věda je může pouze popisovat, porovnávat, zkoumat, jak jednotlivé principy po svém zavedení do praxe ovlivnily průběh a produkty edukačních dějů apod. ... To vyvolává v moderní společnosti závažnou otázku, odkud mají odvozovat svou oprávněnost (legitimitu) cíle vzdělávání a postupy užívané k jejich dosahování.“ Pokuste se navrhnout vlastní zdůvodněnou odpověď na otázku uvedenou v závěru citátu.
6. Co je to vzdělávací koncepce?
7. Vysvětlete dva základní významy výrazu „teorie výchovy“ (v explanativním a v normativním pojetí).
8. Co je to vzdělávací politika? Na konkrétních příkladech stručně ilustrujte, jak politické prostředí ovlivňuje konkrétní podobu vzdělávacích cílů.
9. Uveďte příklad subjektivní teorie výchovy.
10. Jak se v praxi projevuje trend „demokratizace vzdělávání“ / „humanizace vzdělávání“?
11. Jak ovlivňuje formulaci vzdělávacích koncepcí tzv. postmoderní myšlení?
12. Co je to „celoživotní učení“? Jaké místo tento koncept zaujímá v aktuální vzdělávací koncepci?
13. Stručně charakterizujte (sociálně-funkcionalistické, personalistické / progresivistické, funkcionálně-materialistické / technologické, esencialistické / perenialistické, akademické, spiritualistické / idealistické, psychologické, sociálně-kritické, postpedagogické / antipedagogické) soudobé koncepce vzdělávání z hlediska jejich cílů, základních hodnot, historických východisek a dnešního významu (nakolik jsou aktuální, kde se s jejich konkrétní podobou v praxi můžeme setkat).
14. V čem jsou si blízké a v čem se odlišují … a … koncepce vzdělávání?

Doplňkové audiozáznamy (vhodné pro opakování a procvičování)

1. Úvod - co je to koncepce, koncepce na rovině subjektivní a na rovině vzdělávací politiky, schéma výchovně-vzdělávací koncepce, vzdělání jako politikum, Platón - totalitní způsob uspořádání společnosti ve jménu ideje dobra v pedagogických souvislostech.
2. Rekapitulace (schéma vzdělávací koncepce), rané křesťanství ve vztahu ke vzdělanosti: příprava na svět, jaký je, a jaký chceme, aby byl, idealistické/spiritualistické koncepce, J. A. Komenský, novověká věda a akademické koncepce, esencialistické/perenialistické koncepce, personalistické a pedocentrické koncepce, koncepce-nekoncepce, koncepce materálně technologické / materiálně a sociálně funkcionalistické, sociálně kritické koncepce.
3. Komentář ke studijním textům: přehled metaforických vyjádření výchovy, antipedagogické koncepce; závěr.

1. Hodnoty jako kritéria hodnocení, co je to koncepce, koncepce–projekt–realizace, schéma výchovně-vzdělávací koncepce: cíl, cesta k cíli (metoda), představa o výchozím stavu a hodnoty, ze kterých vychází; roviny, na kterých můžeme o vzdělávacích koncepcích uvažovat: vzdělávací politika, osobní (subjektivní) rovina; výchova a vzdělávání jako politikum (věc ve veřejném zájmu): co je to politika, důvody proč se stát zabývá vzděláním; výchova a vzdělání jako cesta k dobru (Platónův model totalitního státu), totalitní tendence v pedagogickém myšlení.
2. Hodnoty jako východisko vzdělávacích koncepcích (opakování); problém svobody a odpovědnosti ve výchově: Platón vs. antipedagogika (Hubertus von Schoenebeck); antropologická východiska pedagogiky (důsledky odpovědi na otázku, kdo je člověk, pro výchovu): problematická vs. dobrá přirozenost člověka (Jean Jacques Rousseau), pojem "rozvoj osobnosti" (personalistické koncepce); spiritualistické/idealistické vs. realistické koncepce; sociálně konformní (funkcionalistické) a sociálně kritické koncepce; esencialistické a akademické koncepce.
3. Rekapitulace; koncepce-nekoncepce: metoda jako cíl, technologické koncepce vzdělávání vs. vzdělání jako náplň scholé, Sókratés, Platón, Komenský, idea demokratizace a humanizace vzdělání; Rekapitulace; koncepce-nekoncepce: metoda jako cíl, technologické koncepce vzdělávání vs. vzdělání jako náplň scholé, Sókratés, Platón, Komenský, idea demokratizace a humanizace vzdělání; komentář ke jménům uvedeným v přehledu: Jean Jacques Rousseau, John Dewey, Rudolf Steiner, Maria Montessori, A. S. Makarenko, Ellen Keyová, A. S. Neil, Paulo Freire.