1. Popište rozdíl mezi pojetím pedagogiky jako humanitního oboru a pojetím pedagogiky jako vědy sociální. Jak se tento rozdíl projevuje v chápání předmětu zkoumání (výchova x edukační realita) a ve způsobu zkoumání (metodologii)? Na příkladu vybraného pedagogického problému vysvětlete vztah mezi těmito přístupy.
  2. Proč bylo v pedagogice zavedeno rozlišení mezi výchovou „v širším pojetí“ a „v užším pojetí“? V čem se liší význam těchto výrazů a jaký vztah mají k pojmu „vzdělávání“?
  3. Co je to „odborný pojem“? V čem se odborné pojmy liší od běžných slov? Jaký je rozdíl v tom, když pojem „výchova“ použije laik, nebo odborník?
  4. Uveďte několik příkladů odborných pojmů, které jsou problematické (víceznačné). Vysvětlete, co je příčinou tohoto problému. Je možné tyto pojmy definovat jednoznačně?
  5. Vysvětlete, jak se pozitivistické principy filozofie vědy uplatnily v behaviorálním pojetí „vědeckého zkoumání“.
  6. Stručně vyjádřete základní rozdíl mezi pozitivistickým a fenomenologickým chápáním „skutečnosti“. Jak v této souvislosti chápete výrazy „pedagogika zkoumá edukační realitu“ a „pedagogika se snaží porozumět tomu, co je to výchova“ (viz také téma 5).
  7. „Pedagogika budiž vědou, ovšem vědou positivistickou, tj. zakládající se na empirii, a budiž úplně neodvislá od náboženství a filosofie…“ „…témata filozofie výchovy jsou neobyčejně závažná, … Lze (však) konstatovat, že filozofie výchovy spíše tyto problémy otevírá, uvažuje o nich, diskutuje o nich v obecných výpovědích, ale není schopna je řešit a vyřešit tak, aby se o to mohla opřít vzdělávací politika a vzdělávací praxe.“ V návaznosti na tyto citáty (nebo v konfrontaci s nimi) zhodnoťte vztah pedagogiky jako sociální vědy, pedagogiky jako humanitního („filosofujícího“) oboru, vzdělávací politiky a pedagogické praxe.
  8. Vysvětlete, proč vědění založené na empirickém výzkumu nemůže mít povahu jistoty, ale „pouze“ pravděpodobnosti. V této souvislosti uveďte, jak se tento problém pokusil vyřešit K. R. Popper (falzifikace hypotéz).
  9. „…ale pochybuje se nezřídka o každé koncepci racionality, která předpokládá obecnou platnost a nárok na univerzalitu.“ Vlastními slovy přetlumočte význam této charakteristiky postmoderního myšlení.
  10. „Restaurace subjektivních a intersubjektivních jevů včetně normativních jevů, jako jsou hodnoty, normy, principy, standardy, a jejich zařazení do oblasti racionálního porozumění rozšiřuje koncepci racionality. A zároveň vzniká otázka, jak je možné racionální rozhodnutí ve věci hodnot.“ Vlastními slovy vyjádřete význam tohoto citátu.
  11. Vysvětlete výraz paradigma, jak jej do filozofie vědy zavedl T. S. Kuhn, a popište, jak nám tento konstrukt může pomoci porozumět tomu, jak se „vyvíjejí“ některé pedagogické teorie (a jak se mohou proměňovat subjektivní pedagogické teorie, viz také téma 8). Co znamená, pokud o pedagogice řekneme, že to je multiparadigmatická věda?
  12. „Věda začíná tam, kde vědění … se vyhledává pro vědění samo.“ „Účel pedagogiky spočívá prvořadě v rozvíjení sebe samé jakožto vědy…“ Objasněte smysl těchto tvrzení, shrňte možné důvody pro tato tvrzení a zhodnoťte, nakolik souhlasíte s tvrzením o účelu pedagogiky. Vysvětlete přitom vztah mezi pedagogickou teorií a praxí, mezi pedagogikou a vzdělávací politikou.
  13. „Moderní pedagogika staví na: … objektivní a přesné reflexi procesů a jevů edukační reality bez úporné snahy o její normování či ‚přetváření‘.“ „Nelze říci, co výchova je, aniž bychom současně řekli, co výchova být má.“ Na pozadí těchto citátů vysvětlete rozdíl mezi pedagogickou teorií chápanou explanativně a teorií chápanou normativně.
  14. Vysvětlete, jak lze v jednotlivých pojetích pedagogiky rozumět výrazům teorie a praxe.
  15. Vysvětlete vztah mezi pojmy praxe, výzkum a teorie (oproti prvnímu tématu by již porozumění této otázce mělo být o něco hlubší).
  16. Vysvětlete podobnosti a základní rozdíly těchto tří způsobů „poznávání světa“ a „sdílení se o světě“: věda, umění a náboženství. Je možné tyto přístupy nějak hierarchicky uspořádat? Pokud ano, podle jakých kritérií?
  17. Vysvětlete, z hlediska praxe, „k čemu je dobré“ porozumět filozofickým souvislostem označování pedagogiky jako „vědy“. Jak by se lišilo pochopení toho, co je pedagogika, pokud bychom se domnívali, že pedagogika je „umění“?
  18. Na konkrétních příkladech vysvětlete, co znamenají tyto atributy: „subjektivní“, “objektivní“, „relativní“. 
  19. Pokud lze uvažovat o humanistickém pojetí výchovy, myslíte, že lze uvažovat o humanistickém pojetí pedagogiky?
  20. Pokuste se vlastními slovy vyjádřit, v jakých významech lze uvažovat o tezi, že „výchova je vztah“ (vztah člověka k člověku, vztah člověka k lidem, vztah člověka k vědění). Považujete pro zkoumání výchovy pojímané jako vztah vhodnější metodologii vycházející z pozitivismu, nebo fenomenologie?
  21. Uveďte alespoň dvě odlišnosti moderního (novověkého) myšlení a myšlení postmoderního.
  22. Na příkladech vysvětlete význam těchto pojmů tak, abyste je od sebe vzájemně odlišili: subjektivita, intersubjektivita, objektivita.
  23. Vlastními slovy vysvětlete, co znamená tvrzení: „Skutečnost je objektivní, názory jsou subjektivní.“
  24. Stručně charakterizujte explorativní a normativní pojetí pedagogiky: jaké základní otázky si kladou, v čem spočívají jejich silné a slabé stránky?


Doplňkové audiozáznamy (vhodné pro opakování a procvičování)

  1. Předmět pedagogiky: jaký je rozdíl, když řekneme, že předmětem zkoumání pedagogiky ja výchova a vzdělávání, nebo edukační realita?
  1. Normativní a explorativní (humanitní a sociálněvědní) pojetí pedagogiky a studium pedagogiky jako vědy.
  2. Normativní a explanativní pojetí pedagogiky, problémy normativního přístupu vyplývající z postmoderního myšlení a hodnot, problémy explanativního přístupu.
  1. Co je to věda I: aristotelský způsob definování (jak definovat), rozlišení vědy a ostatních způsobů poznávání světa, uvození problému faktů a interpretace.
  2. Co je to věda II: pohled sociologie vědy a filosofie vědy, objektivita, racionalita, empirický způsob poznávání, věda jako analogie všednodenního poznávání světa a zdravého selského rozumu.
  3. Co je to věda III: věda jako způsob poznávání světa a sdílení se o světě, atributy vědy.
  1. Atributy vědy I: racionalita (víra a rozum, Tomáš Akvinský, osvícenství, rozum jako součást lidské podstaty), objektivita (předpoklad stability objektivní skutečnosti, René Descartes, odlišení subjektu a objektu, objektivita a subjektivita ve vztahu k naší identitě), empirický způsob poznávání (Francis Bacon, indukce a dedukce, pravděpodobnostní povaha indukce).
  2. Atributy vědy II: (rekapitulace ve vztahu k tomu, jak myslíme) co je věda, racionalita, objektivita, empirický způsob poznávání, indukce, předsudky, verifikace, reliabilita, falzifikace, fakt a interpretace, struktura odborného textu; změny moderního myšlení v 19. a 20. století, postmoderní myšlení, kultura a civilizace, intersubjektivita, lidská práva, dialog a racionalita jako základní hodnoty pedagogické práce.
  3. Atributy vědy III: vědecký způsob poznávání zdůrazňuje objektivitu, je empirický a racionální (umožňuje dialog); analogie vědeckého a běžného uvažování.
  4. Atributy vědy IV: racionalita a empiričnost vědy, dedukce a indukce, pravděpodobnost; vědy přírodní, sociální a humanitní, vývoj vědy od 17. století, pochybnost o objektivitě, subjektivita a intersubjektivita, posmoderní a post-postmoderní myšlení v souvislosti s pedagogikou.
  5. Atributy vědy V: objektivita a subjektivita, objektivita a totalita, opakovatelnost, ověřitelnost.
  6. Atributy vědy VI: subjektivita a objektivita (René Descartes, problém subjektivity a objektivity společenských norem, historický posun z důrazu na objektivitu k důrazu na subjektivitu); racionalita (vztah víry a rozumu, oddělení filosofie, teologie a náboženství, posun od důrazu na racionalitu k jiným přístupům ke světu); empirie (Francis Bacon, dedukce a indukce, pravděpodobnost, Karl R. Popper, falzifikace, skromnost vědy); shrnutí.
  7. Atributy vědy VII: Objektivita a opakovatelnost, struktura vědeckého článku.
  1. Exkurz do vývoje moderního myšlení (podrobnější) I: induktivní postup poznávání, kořeny důrazu na racionalitu: mytické vs. kritické myšlení, vztah víry a rozumu (Tertulianus, Akvinský, novotomismus), Francis Bacon a důraz na empirické poznatky v moderní vědě, souvislost s normativním a explorativním pojetím pedagogiky.
  2. Exkurz do vývoje moderního myšlení (podrobnější) II: subjektivita, objektivita a intersubjektivita, René Descartes.
  3. Exkurz do vývoje moderního myšlení (podrobnější) III: osvícenství, 19. století (Charles Darwin, viktoriánská morálka, Sigmund Freud), postmoderní myšlení a jeho důsledky pro pedagogiku.
  4. Exkurz do vývoje moderního myšlení (stručnější, s důrazem na počátky moderního myšlení): mýtus (vyprávění), filozofie a kritické myšlení, Tomáš Akvinský (vztah víry a rozumu, dedukce a limity rozumu), Francis Bacon (empirický původ poznání a metoda indukce), René Descartes (oddělení subjektu a objektu).
  1. Typy věd: přírodní (science), sociální (social science), humanitní (humanities); pedagogika jako věda sociální a humanitní.
  2. Typy věd, co to je věda, subjektivita a objektivita, racionální způsob poznávání, empirická povaha poznání; výchova a vzdělávání jako pojmy nepopisné (Kučerová), pojem edukační realita jako sociálněvědní pojem, humanitní a sociálněvědní pojetí pedagogiky.
  3. Typy věd, stručný přehled.
  4. Typy věd z hlediska metodologie: přírodní vědy, Comte a začátky sociologie, humanitní vědy.
  1. Paradigma jako rámec toho, co zkoumáme, co poznáváme a jaké otázky si klademe.
  2. Paradigmata ve vědě a praxi.
  3. Klasifikace paradigmat pedagogiky (nominalismus, realismus, determinismus, voluntarismus), komentář k samostudiu.
  1. Kontrolní otázka - téma "racionalita", komentář k samostudiu.
Modifié le: mardi 18 janvier 2022, 20:49