Latinská Amerika v pol. 20. st.:
  • U moci byli diktátoři a vojenské junty
    (vykořisťování námezdních rolníků, chudinské čtvrti (slumy, favely, ranchos), absolutní chudoba, negramotnost, kriminalita)
  • Metoda zaměřená na lidskou důstojnost přišla v takovém prostředí více než vhod
  • Její úspěch byl ale možný i díky silné religiozitě obyvatelstva a kulturnímu dědictví tří kontinentů (Jižní Ameriky, Afriky a (jižní) Evropy)

Vidět-Posoudit-Jednat + Latinská Amerika = teologie osvobození

Jak byla čtena situace v Latinské Americe pomocí metody Vidět-Posoudit-Jednat:

  • Vidět: Bezpředsudečná reflexe životní situace námezdních rolníků a obyvatelů slumů = beznadějnost a bezvýchodnost.
  • Posoudit: Vzhledem k lidské důstojnosti jde o strukturální zlo (sociální hřích): Struktury lidem nejen neumožňují únik z bezvýchodné situace, ale nutí je ke zlému jednání a nezodpovědnosti.
  • Jednat: Je třeba usilovat o osvobození ze struktur zla.

Na tom, jak byl chápán krok jednat, záleželo, jaký charakter bude mít dané pojetí teologie osvobození.


Jednat jako revoluční osvobození od struktur zla - osvobození inspirované marxismem

 

Charakteristika:

  • Marxistická analýza společnosti
  • Třídní boj jako metoda osvobození - teologicky ospravedlněná násilná revoluce

Je ale otázkou, zda za chudobou v byl kapitalismus, a zda tedy jde Marxovu analýzu vůbec uplatňovat - bez ohledu na její obecnou platnost. 
Tento směr se v teologii v Latinské Americe rozvíjí se po setkání CELAM (Consejo Episcopal Latinoamericano) v Medellínu (1968, Kolumbie)

Duchovní pojetí osvobození


Charakteristika:

  • Bůh osvobozuje člověka vykoupením, tedy fakticky až po smrti
  • Důraz na víru a náboženskou praxi
Zdůraznil CELAM v Santo Domingo (1992, Dom. rep.)


Osvobození jako uschopnění


Charakteristika:

  • Když člověk dostává od Boha důstojnost a konkrétní povolání a poslání, pak je Bohem uschopňován k tomu, změnit i bez použití násilí svůj život i struktury zla
  • Pastorace spočívá ve vedení obyvatel slumů k reflexi života a větší odpovědnosti na základě křesťanské víry
Odpovídá nejvíc závěrům zasedání CELAMu v Medellínu (1968, Kolumbie), Pueble (1979, Mexiko) a Aparecida (2007, Brazílie).

Typičtí představitelé, i když se nikdy nepovažovali za teology osvobození:
  • Oscar Romero (nar. 1917, 1977-1980 arcibiskup v San Salvadoru, 1980 zavražděn eskadrami smrti , 2018 svatořečen)
  • papež František

Znázornění sv. Oscara Romera na motiv obrazu Panny Marie matky ustavičné pomoci.

Evropská relektura pochopení metody Vidět-Posoudit-Jednat v Latinské Americe

  • Díky teologii osvobození se metoda Vidět-Posoudit-Jednat vrací do Evropy
  • Jako sociální pastoraci ji popsal a systematizoval Hermann Steinkamp
  • Zároveň je však pojímána i jako prakticko-teologická reflexe praxe (H. Haslinger), což přibližuje praktickou teologii současným humanitním a sociálním vědám, např. sociální práci.

Sociální pastorace
Cíl: Vytvořit solidární nebo solidarizující společenství (farnost, skupinu mládeže, atp.)
  • Východisko: Latinskoamerická opce pro chudé
  • Evangelizace kultury se uskutečňuje skrze solidaritu – čím je kultura solidárnější, tím bližší je evangeliu
  • Výchozí otázka: Spočívá pastorace jen v „kázání o spáse“ nebo v určitém způsobu života a přístupu ke druhým lidem?

O spáse se sice nemá za každou cenu „kázat“, ale zcela určitě je třeba ji svým důvěryhodným jednáním dosvědčovat - přijímat člověka bezpředsudečně, tak jako každého přijímá Bůh. Vytváření nebo udržování rozštěpení mezi službou člověku v jeho nouzi a potřebách a hlásáním Božího slova či bohoslužbami, je fatálním omylem západního křesťanství. Křesťané se proto hluboce mýlí a směřují tak svou pastorační práci mimo realitu, když oddělují slova od činů, protože Ježíšova slova vždy souvisela s jeho konkrétními činy nebo s konkrétními lidskými životy těch, se kterými se potkal.

Podobenství o milosrdném Samaritánovi jako biblické zakotvení sociální pastorace:

  • Podobenství je odpovědí na otázku, co je třeba dělat, aby člověk získal spásu (věčný život).
  • Ježíš nejprve zákoníka vyzve, ať si odpoví sám podle Zákona. Zákoník předloží přesnou teologickou definici. Na ni mu Ježíš odpoví: „To čiň a budeš živ.“
  • To je podstata podobenství: „Slova a teorie o spáse jsou bez odpovídajícího jednání naprosto bezcenné! Jenom důvěryhodná uzdravující (něm. heilende, pozn. M.O.) praxe je "místem", kde může být zažita spása (něm. Heil, pozn. M.O.).“ (Steinkamp, Sozialpastoral, s. 130)
  • Rozhovor začal otázkou „Kdo je můj bližní?“, ale na konci už stojí otázka jiná: „Kdo byl bližním tomu, který upadl mezi lupiče?“
  • Pomáhající je proto zároveň obdarovaný:
    Situace, kdy člověk může někomu pomoci, je chvílí, kdy pomáhající zakouší, co je to spása, protože ke druhému člověku prožívá takový vztah, jaký má k lidem Bůh.
    Zkušenost spásy tedy může člověk získat tehdy, když dokáže zdravě vybalancovat své vztahy k druhým lidem, k sobě a Bohu.
    To ale nikdo z lidí vlastními silami nedokáže, takže vzácné chvíle, kdy se to podaří, jsou vlastně darem od Boha, který se tak dává člověku v jeho mezilidských vztazích poznat.

Nárok na pastorační profese
  • Pastorační profese dokáží přijímat ty, kteří jsou jim svěřeni, takové jací jsou, resp. nechá se pro to uschopnit Bohem.
  • Pastorační profese vnímají jako součást pastorace i takové činnosti, při kterých se „nekáže o spáse“ (viz aktivity kom. center, kaplanství v armádě, věznicích a nemocnicích, práce Charit, práce v SaSM, apod.)
  • Pastorační profese vědí, že existují i jiné metody pastorační práce, protože sociální pastorace předpokládá křesťanské společenství/komunitu orientující se ve víře.




Ultime modifiche: lunedì, 23 novembre 2020, 14:52